Plný text
20 Cdo 4902/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláňem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému J. P., pro 14 525,74 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 01764/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 15 Co 89/2015, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 EX 01764/10-26, zamítl návrh oprávněné na vydání rozhodnutí, aby na její místo do řízení vstoupila společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., se sídlem na Seychelských ostrovech, Victoria, Mahé, Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, F. R. Street, registrační číslo osoby 008477 (výrok I.), zastavil exekuci na majetek povinného (výrok II.), uložil oprávněné povinnost uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a nejedná se přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávní vztah, ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.); skutečnost, zda exekuční titul má svůj základ ve spotřebitelském právním vztahu, není pro posouzení přípustnosti dovolání proti usnesení vydanému v exekučním řízení podstatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013). Nejvyšší soud tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2016
JUDr. M. J., Ph.D.předsedkyně senátu