Plný text
20 Cdo 619/2026-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému A. B., zastoupenému JUDr. Petrem Suchomelem, advokátem se sídlem v [adresa] Petrská č. 1131/2, pro 63 769,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE [č.], o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 11 Co 363/2025-187, takto:
Dovolání povinného se zamítá.
Odůvodnění:
K odvolání povinného Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 11 Co 363/2025-187, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. srpna 2025, č. j. 64 EXE [č.], kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 21. srpna 2024 na zastavení exekuce. Soudy shodně dospěly k závěru, že v daném případě dosud neuplynula maximální možná doba bezvýsledné exekuce, neboť usnesení o nařízení exekuce sice nabylo právní moci dne 11. srpna 2012, avšak lhůta 12 let ve smyslu § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), byla přerušována tzv. vyloučenými dobami ve smyslu § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu. V projednávané věci se konkrétně jednalo o řízení o návrzích na zastavení exekuce, odklad exekuce a o procesním nástupnictví na straně oprávněné, v důsledku čehož byl návrh na zastavení exekuce z důvodu bezvýslednosti podán předčasně.
Odvolací soud dále uvedl, že problematika zastavování tzv. marných exekucí je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě, avšak nepředpokládá situaci, že by povinný podal sám návrh na zastavení exekuce pro splnění podmínek podle § 55 odst. 7 či 11 ex. řádu, a směřuje toliko k situacím, kdy soudní exekutor sám rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce uvedených ustanovení. Neobsahuje-li zvláštní úprava konkrétní pravidlo pro zastavení exekuce v případě návrhu povinného, je třeba aplikovat obecný předpis v duchu zásady lex specialis derogat legi generali. Pravomoc vydat zamítavé rozhodnutí tak náleží toliko soudu a nelze ji přenést na soudního exekutora, a to ani poukazem na § 52 odst. 2 ex. řádu.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatel nesouhlasil se závěry napadeného usnesení, že v průběhu exekučního řízení vyvstaly překážky, pro které by nebylo možno exekuci provést ve smyslu § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu. Jelikož usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 11. srpna 2012 a lhůta ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu uplynula dne 11. srpna 2024, má naopak za to, že návrh na zastavení exekuce odeslal až po uplynutí maximální možné doby trvání exekuce, přičemž ode dne právní moci usnesení o nařízení exekuce nenastala žádná překážka, kvůli které by nebylo možné exekuci provést, jelikož zůstávaly v účinnosti všechny prostředky směřující k vymožení exekuce i po dobu běhu řízení o zastavení exekuce a o odkladu exekuce. Dovolatel má dále za to, že pokud zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu navrhne povinný, nelze takový návrh považovat za překážku běhu maximální lhůty k provedení exekuce, ale primárně o podnět ke splnění zákonné povinnosti soudního exekutora, který má o takovém návrhu povinnost rozhodnout. Navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že se exekuce zastavuje.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání ve stručnosti odkázala na závěry napadeného usnesení a navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, ke kterým skutečnostem uvedeným v § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu se vztahuje dovětek „během něhož nelze exekuci provést“. Dovolání není důvodné.
Podle § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
Podle § 55 odst. 11 ex. řádu je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.
Podle § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu lhůta podle odstavců 7 a 11 neběží po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, uzavřel, že novela ex. řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 ex. řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 ex. řádu lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. ledna 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. Na závěrech plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu zásadně nemění nic ani další novelizace provedené zákony č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů a č. 255/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu vymezuje řízení, která vedou ke stavení doby trvání bezvýsledné exekuce podle § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu, čili 6leté lhůty, prodloužené 9leté lhůty a celkové 12leté lhůty bezvýslednosti. Do uvedených lhůt se nezapočítává doba, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání či jiném podání účastníka řízení nebo trval-li odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést. Nejvyšší soud má za to, že na základě jazykového výkladu se dovětek „během něhož nelze exekuci provést“ zřetelně vztahuje k době trvání odkladu exekuce části majetku, tudíž výše uvedené lhůty neběží po dobu, kdy trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést. Nelze tak přisvědčit výkladu dovolatele, že je třeba zkoumat, zda např. během určitého řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo či nebylo možné provádět exekuci, jelikož dovětek „během něhož nelze exekuci provést“ se nevztahuje ke každé skutečnosti uvedené v § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu, ale toliko k odkladu exekuce části majetku. Ze znění § 55 odst. 12 písm. b) ex. řádu dále zřejmě vyplývá, že není podstatné, který účastník návrh podal či jakým způsobem bylo řízení skončeno. Zásadně je však třeba zkoumat délku uvedeného řízení, respektive to, po jakou dobu se běh rozhodné doby staví. Zde je třeba vycházet z toho, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na zastavení exekuce, odklad exekuce, námitka podjatosti, odvolání či jiné podání účastníka došlo soudnímu exekutorovi (případně soudu), a končí dnem, kdy rozhodnutí o něm nabylo právní moci.
V projednávané věci usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 11. srpna 2012. Povinný podal dne 7. května 2012 návrh na odklad exekuce, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto dne 3. ledna 2014. Ve věci dále probíhalo řízení o procesním nástupnictví na straně oprávněné, zahájené dne 15. dubna 2019 a pravomocně skončené dne 17. července 2019, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, zahájené dne 6. listopadu 2020 a pravomocně skončené dne 24. března 2021. Zatím poslední řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce (podle § 55 odst. 11 ex. řádu) bylo zahájeno dne 21. srpna 2024 a dosud probíhá. Vzhledem k tomu, že oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, byla soudním exekutorem vyzvána ke složení zálohy na další vedení exekuce, což následně učinila.
Jestliže za daných okolností odvolací soud i soud prvního stupně přisvědčily povinnému v tom, že vzhledem ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce (tj. dne 11. srpna 2012) by lhůta 12 let ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu uplynula dne 11. srpna 2024, ale zároveň konstatovaly, že uvedená lhůta byla prodloužena v důsledku řízení o návrzích na zastavení exekuce, na odklad exekuce a o procesním nástupnictví na straně oprávněné, dospěly ke správnému závěru, že v projednávané věci (prozatím) nedošlo k uplynutí maximální možné doby bezvýsledné exekuce ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu.
Další námitky dovolatele směřovaly do oblasti funkční příslušnosti k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce pro její bezvýslednost z důvodu uplynutí doby dvanácti let marného vedení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu, podá-li návrh sám povinný. K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v usnesení ze dne 8. září 2026, sp. zn. 20 Cdo 1413/2026, vyslovil závěr (od kterého není důvod se odchylovat), že soudní exekutor je v takovém případě v první řadě povinen vyzvat další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem na zastavení exekuce souhlasí. O návrhu je potom soudní exekutor oprávněn rozhodnout pouze v případě souhlasu všech účastníků se zastavením exekuce, a to tak, že exekuci zastaví. V opačném případě (tj. zamítnutí návrhu) přísluší rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce exekučnímu soudu. V této souvislosti tudíž nelze přisvědčit argumentaci dovolatele, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu, jde toliko o podnět ke splnění zákonné povinnosti soudního exekutora, který je oprávněn a povinen o návrhu bez dalšího rozhodnout. Jelikož i v tomto případě se jedná o řádný návrh na zastavení exekuce, tak po dobu, po kterou probíhá řízení o uvedeném návrhu, nebudou běžet lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu