Plný text
20 Nd 300/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně RASTRA AG-CZ, a. s., v konkurzu, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, sídlem [adresa] proti žalované České republice-Ministerstvu financí ČR, identifikační číslo osoby [IČO], sídlem [adresa] 1, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 44/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:
Soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. B. M. a JUDr. I. Z., nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky JUDr. M. G., JUDr. H. G. a JUDr. P. P., vedené pod sp. zn. 33 Nd 215/2017.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze potvrdil napadeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, který rozhodl tak, že se žaloba ze dne 17. 6. 2014 odmítá.
Usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně dovoláním, v němž vznesla námitku podjatosti některých soudců Nejvyššího soudu; věc byla přidělena pod sp. zn. 30 Cdo 2025/2017 k meritornímu projednání a rozhodnutí senátu soudního oddělení 30, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. B. D., Ph.D., LL.M., vůči kterým však námitka podjatosti směřovala.
O této námitce podjatosti (pod sp. zn. 32 Nd 152/2017) mělo podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu rozhodovat soudní oddělení 32, a to v senátě složeném ze soudců JUDr. M. G., JUDr. H. G. a JUDr. P. P., na něž však byla námitka podjatosti vztažena taktéž; k projednání této námitky byl povolán rozvrhem práce jako příslušný senát soudního oddělení 33 (sp. zn. 33 Nd 215/2017) ve složení ze soudkyň JUDr. B. M., JUDr. I. Z. (které má dovolatelka rovněž za podjaté) a JUDr. V. D..
Právě tuto (posledně zaznamenanou) námitku je tudíž nyní kompetentní projednat a rozhodnout příslušný senát soudního oddělení 20.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu především (a samozřejmě) v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho může být jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu ovlivněn jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
V posuzovaném případě totiž nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyň Nejvyššího soudu České republiky JUDr. B. M. a JUDr. I. Z. při projednávání a rozhodnutí o podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky JUDr. M. G., JUDr. H. G. a JUDr. P. P., vedené pod sp. zn. 33 Nd 215/2017. Jak se podává též z jejich vyjádření, nemají jmenované soudkyně k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům žádný – z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný – vztah, který by mohl založit důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Takový relevantní vztah k věci, jenž by vytvářel předpoklad podjatosti, nelze dovodit ani z připojeného spisu, a stejně tak ani z obsahu samotného dovolání žalobkyně, v němž ostatně – byť obšírně – vyjadřuje jen nesouhlas s postupem soudců při rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. B. M. a JUDr. I. Z., nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu