Plný text
20 Nd 384/2024-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Dopravní podnik Ostrava a. s., se sídlem [adresa] proti povinnému K. K., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 EXE 11917/2024, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 EXE 11917/2024 projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 3. 6. 2024 podal soudní exekutor Mgr. P. S., Exekutorský úřad Karviná, dne 28. 6. 2024 u Okresního soudu v Ostravě žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2024, č. j. 81 C 500/2023-15.
Usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 52 EXE 11917/2024-14, Okresní soud v Ostravě vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předloží Nejvyššímu soudu k jejímu určení.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný (fyzická osoba) místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uzavřel, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Z obsahu spisu vyplývá, že v exekučním návrhu oprávněné je povinný označen bydlištěm „XY“. Lustrací v Informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že povinný měl trvalý pobyt na adrese XY. Dle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky povinný ukončil pobyt na území České republiky dne 24. 5. 2021, jeho doručovací adresa je XY, trvalé bydliště má v zahraničí na adrese XY.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který již ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.