Plný text
20 Nd 506/2026-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému T. P., pro 5 877 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE [č.], takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE [č.] projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 27. 7. 2026 podala soudní exekutorka Mgr. Z. G., Exekutorský úřad Praha 6, žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 5 877 Kč s příslušenstvím podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu – odbor pro východočeskou oblast ze dne 25. 5. 2026, č. j. ČTÚ-4 894/2026-636/IV. vyř. – HaM.
Usnesením ze dne 11. 8. 2026, č. j. 14 EXE [č.], Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předloží Nejvyššímu soudu k jejímu určení.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný (fyzická osoba) místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uzavřel, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Ze zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 vyplývá, že je povinný slovenský státní příslušník, který neprochází registrem obyvatel, ani registrem czechpoint o pobytu cizinců na území České republiky. V exekučním návrhu je uvedena adresa: XY. V exekučním titulu je uvedeno místo trvalého pobytu povinného XY. Nebyl zjištěn žádný majetek povinného v České republice.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, tak, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který již ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.