Plný text
20 Nd 552/2026-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému B. Š., pro 7 855 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE [č.], takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE [č.] projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 21. 8. 2026 podal soudní exekutor Mgr. M. K., Exekutorský úřad Šumperk, žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 7 855 Kč s příslušenstvím podle rozhodnutí č. j. ČTÚ-13 126/2026-638/V. vyř. - ZiD, které vydal dne 19. 6. 2026 Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast.
Usnesením ze dne 11. 9. 2026, č. j. 94 EXE [č.], Okresní soud v Ostravě vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předloží Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný (fyzická osoba) místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že je-li žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Z obsahu spisu se podává, že v exekučním návrhu je sice u povinného uvedena adresa: XY. V exekučním titulu je uvedena adresa pro doručování: XY, kam mu také bylo účinně doručováno. Ze zjištění okresního soudu pak vyplývá, že povinný nebyl nalezen v evidenci informačního systému základních registrů a ani v evidenci Ministerstva vnitra ČR jako cizinec s povolením k pobytu v ČR, nenachází se v současné době ani ve vazbě nebo výkonu trestu na území ČR.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který již ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.