Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v Praze, Breitfeldova č. 704/1, proti žalované Raiffeisenbank a. s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 49240901, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, o 366 814,631 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 322/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2025, č. j. 25 Co 314/2023-278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 22 C 322/2021-176, Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 366 814,631 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 15. 7. 2021 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 25 Co 314/2023-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1666/2024, odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok I), a rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II).
4. Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 25 Co 314/2023-278, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka společnosti DIY Support s. r. o. za společností Smartwares Safety & Lighting GmbH, nyní Smartwares Group Deutschland GmbH (dále jen „Smartwares“), z titulu náhrady škody nebyla zastavena ve prospěch zástavní věřitelky (Equa bank a. s.), a proto zástavní věřitelka neporušila svoji povinnost vyplývající z této zástavní smlouvy, tedy povinnost vymáhat tuto pohledávku za společností Smartwares.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Navrhl přerušit řízení o dovolání a předložit Soudnímu dvoru Evropské unie podle čl. 267 SFEU otázky k předběžnému rozhodnutí a poté, kdy bude rozhodnuto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc rozsudku odvolacího soudu, případně, pokud by nebyly shledány důvody pro vyhovění této žádosti, aby odložil vykonatelnost výroků o náhradě nákladů řízení.
6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
7. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“)].
9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
10. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
11. Dovolání uvedeným požadavkům nevyhovuje.
12. Byť dovolatel avizuje přípustnost dovolání v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena“, s tím, že „rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se obdobného smluvního případu neexistuje“, nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, a která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena.
13. Dovolatel při svém tvrzení, že „…odvolací soud nezohlednil skutečnost, že posuzovaný případ obsahuje mezinárodní prvek…, že předmětem zástavy byly tzv. přeshraniční pohledávky české obchodní společnosti za německou obchodní společností…“ (srovnej bod 25 a násl. obsahu dovolání), nedocenil, že odvolací soud (v rámci výkladu obsahu zástavní smlouvy ze dne 12. 9. 2014 – viz bod 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) dospěl k závěru, že sporná pohledávka společnosti DIY Support s. r. o. za společností Smartwares z titulu odpovědnosti za škodu (od níž žalobce odvíjí svůj nárok) nebyla předmětem posuzované zástavní smlouvy; je pak zcela bez významu, zda realizace zástavního práva ve vztahu k této pohledávce by podléhala německému právu či nikoliv.
14. Dovolatel tak staví své dovolací námitky na jiném skutkovém stavu, než byl zjištěn odvolacím soudem, tedy zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
15. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi zaujímá stanovisko, dle kterého výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (nyní právního jednání – pozn. dovolacího soudu) [o skutečné vůli stran jimi projevené], není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu – nyní právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014).
16. Pakliže ovšem dovolatel pouze podrobuje kritice výsledek interpretace právního jednání (zde interpretace obsahu zástavní smlouvy ze dne 12. 9. 2014) a předkládá dovolacímu soudu vlastní představy o výsledku takové interpretace (srov. bod III obsahu dovolání), nepředkládá soudu k posouzení žádnou otázku, která by přípustnost dovolání zakládala; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1539/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1786/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
17. Namítl-li žalobce v dovolání, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (srov. bod VI obsahu dovolání), resp. nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. bod V obsahu dovolání), namítá tak zmatečnostní vadu uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., resp. jinou vadu řízení; k případným vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by bylo možné v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, pokud by podané dovolání bylo přípustné (viz § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není.
18. Vzhledem k výše uvedenému (srov. bod 13 tohoto odůvodnění) je zcela bezpředmětný návrh dovolatele na „předložení věci Evropskému soudnímu dvoru“.
19. V části, ve které směřuje dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
20. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
22. O návrhu na odklad právní moci bylo rozhodnuto samostatným usnesením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 12. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu