Plný text
21 Cdo 3298/2025-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce V. T., zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti Generali Česká pojišťovna a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, o žalobě podle části páté o. s. ř. na nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, o žalobě pro zmatečnost podané Generali Česká pojišťovna a. s. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 29 Co 26/2022-162, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 102/2020, o dovolání Generali Česká pojišťovna a. s. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2025, č. j. 29 Co 39/2025-275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Generali Česká pojišťovna a. s. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Němce, advokáta se sídlem v Plzni, Borská č. 588/13.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání Generali Česká pojišťovna a. s. v části směřující proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 29 Co 39/2025-275, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 10. 2024, č. j. 38 C 102/2020-246, ve výroku I, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Dovolatelka má dovolání za přípustné pro řešení otázek procesního práva,
a) zda je v souladu se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, aby byl senát soudu složen jiným způsobem než podle pravidel stanovených v rozvrhu práce, resp. aby byl senát stanoven rozhodnutím předsedy senátu ad hoc na základě libovůle a v rozporu s rozvrhem práce,
b) zda je v souladu se zákonem o soudech a soudcích, aby byl rozvrh práce tak netransparentní, že jej lze interpretovat několika způsoby, a v důsledku toho byl nepředvídatelný pro účastníky řízení,
c) zda je v souladu se zákonem o soudech a soudcích, aby „o odvolání proti usnesení o žalobě pro zmatečnost“ rozhodoval odvolací soud složený v rozporu s rozvrhem práce,
které podle jejího mínění odvolací soud řešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu. Dovolatelka prostřednictvím těchto otázek zpochybňuje obsazení senátu odvolacího soudu v původním řízení, konkrétně účast soudkyně JUDr. PhDr. A. N., Ph.D., jako zastupující za soudkyni JUDr. H. D., která v rozhodné době čerpala řádnou dovolenou, a prosazuje, že podle části 4, čl. XII, bodu E) rozvrhu práce měla při zastupování přednost JUDr. Dana Slavíková jako druhý předseda vystupující v senátu 29 Co. Brojí tak proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je třeba vycházet nikoliv jen z obecné části rozvrhu práce, ale i z jeho tabulkové části, která je s ohledem na systemizaci celého rozvrhu práce částí speciální, přičemž z této tabulkové části týkající se senátu 29 Co plyne, že členkami senátu, které nebyly současně předsedkyněmi senátu, byly v rozhodné době JUDr. H. D., Mgr. A. K. a JUDr. PhDr. A. N., Ph.D., tyto členky senátu se zastupovaly navzájem, a pokud z důvodu dovolené nebyla přítomna JUDr. H. D., je z této části rozvrhu práce zcela zjevné, že ji zastupovala JUDr. PhDr. A. N., Ph.D., jako třetí členka senátu, která nebyla současně předsedou, tedy třetí votant, což je v souladu se zásadou vyjádřenou pod bodem XII rozvrhu práce, že je-li to možné, primárně se na zastupování podílejí členové senátu, kteří nejsou předsedy, tedy tzv. votanti; to je vyjádřeno i pod písm. D). Úprava v bodě E) rozvrhu práce míří na případy, kdy se jedná o čtyřčlenný senát se dvěma předsedy, a jde o výjimku z výše uvedené zásady, která má zajistit zastupování v rámci více než tříčlenného senátu tak, aby nebyly nedůvodně zatěžovány senáty zastupující, a v posuzované věci se neuplatní.
3. Na řešení dovolatelkou předestřených otázek zformulovaných pod písm. a) a c) napadené rozhodnutí nezávisí, neboť situace předestřené jako východiska v těchto otázkách ve zde souzené věci nenastaly. Podle obsahu spisu složení senátu odvolacího soudu nebylo určeno rozhodnutím předsedy senátu ad hoc a senát nebyl složen jinak než podle pravidel stanovených v rozvrhu práce, resp. v rozporu s ním. Označené otázky proto odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil a neměl důvod řešit. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
4. Otázku transparentnosti rozvrhu práce Městského soudu v Praze platného ke dni 30. 6. 2022, na jejímž popření je založena dovolací otázka pod písm. b), Nejvyšší soud již posuzoval v usnesení ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3194/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 939/25. Vyšel (mimo jiné) ze závěru přijatého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3269/2022, podle něhož rozhodoval-li soud ve složení senátu sestaveného na základě pravidel rozvrhu práce, jež sice určují množinu soudců-náhradníků, ale neupřesňují jejich pořadí, je tím zásadně založen zmatečnostní důvod ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., avšak nezákonné obsazení soudu by navzdory vadnému znění rozvrhu práce nebylo dáno, pakliže by zde byly dány okolnosti, s ohledem na které nemohli v konkrétním případě na místo soudců vyloučených nastoupit jiní soudci než ti, kteří se náhradníky v dané kauze skutečně stali, tedy jestliže se diskrece soudního funkcionáře – obecně rozvrhem práce neústavně připuštěná – v řešeném případě fakticky nemohla prosadit a neprosadila. Uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož senát 29 Co rozhodující rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 29 Co 25/2022-207, ve složení předsedy senátu JUDr. Tomáše Vejnara a členů senátu Mgr. A. K. a JUDr. PhDr. A. N., Ph.D., která jako jediná možná votantka (neboť jiný votant nebyl k dispozici – viz bod 2 odůvodnění cit. usnesení) zastoupila nepřítomnou JUDr. H. D., byl obsazen správně a v souladu s dotčeným rozvrhem práce Městského soudu v Praze a žaloba pro zmatečnost tedy důvodná není, zcela vychází z jím popsané judikaturní praxe. Protože dovolací soud neshledal důvod odchýlit se od těchto závěrů ani ve zde souzené věci, je tím současně dáno, že ani otázka zformulovaná pod písm. b) přípustnost dovolání nezakládá.
5. V části, ve které směřuje proti výroku I usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, a proti výroku II, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
6. Nejvyšší soud proto dovolání Generali Česká pojišťovna a. s. podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2026
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu