Plný text
21 Cdo 433/2024-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému SAMIR KYSANÉ ZELÍ s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, o 52 477 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 59/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2023, č. j. 84 Co 144/2023-365, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Nedvědové, advokátky se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 84 Co 144/2023-365, není přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady jeho přípustnosti uvedené v ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Za situace, kdy odvolací soud uzavřel, že „veškeré příplatky za práci přesčas, ve svátek, v noci a v sobotu, byly žalobci žalovaným uhrazeny“, není důvod (i když žalovaný vůči žalobci řádně neplnil povinnost zaměstnavatele zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce, uváděl-li ve výplatních páskách mzdové příplatky žalobce pod položkou „odměny“), aby se soudy zabývaly otázkou, zda je „přípustné, aby zaměstnavatel směšoval v rámci písemného dokladu obsahujícího údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách … v rámci jedné číselné položky ‚prémie‘ (tedy nenárokové složky mzdy či platu) a nárok na práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli“, a otázkou, zda „je možné se písemnou dohodou zaměstnavatele a zaměstnance odchýlit od ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce tak, že v rámci písemného dokladu obsahujícího údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu zaměstnavatel některé složky mzdy či platu sloučí do jedné souhrnné položky, aniž by bylo zřejmé, jaká je výše jednotlivých složek“, a na vyřešení těchto otázek proto napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Odpověď na tyto otázky (podle dovolatele v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené) – ať už by vyzněla jakkoli – totiž není způsobilá zvrátit skutkový závěr soudů o uhrazení mzdových příplatků žalobci a z toho plynoucí závěr o nedůvodnosti žaloby co do částky 46 340 Kč s úroky z prodlení.
Považuje-li dovolatel za významné, zda v případě „dokumentu“ vystavovaného podle § 142 odst. 5 zákoníku práce „jde o dokument ‚sám pro sebe‘ bez reálných dopadů na jednotlivé složky mzdy či platu anebo se jedná o dokument svým obsahem závazný a případně prokazující, že zaměstnanec na určité složce mzdy (či platu) nedostal vyplaceno tolik, kolik měl, přestože na jiné (i nenárokové) složce mzdy bylo vyplaceno více, než jak plyne ze zákona“, pak (přestože uvádí, že jde o „problematiku“ dosud „v rámci nastíněné právní otázky“ ani „vzdáleně“ neřešenou) směřuje ke zpochybňování rozhodujících skutkových zjištění soudů. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu