Plný text
21 Nd 155/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) ZENTRA a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému Mgr. Štěpánem Rybářem, advokátem se sídlem v [adresa] 2) 1. správcovské a konkurzní v. o. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jako insolvenčního správce úpadce ROTONDOR s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], za účasti 1) TROWMART LIMITED se sídlem 15 Stopher House, Weber Street, Londýn, SE1 ORE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2), zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v [adresa] 2) ADENRIX INVESTMENTS LIMITED se sídlem 1st Floor, Kestrel House, Primett Road, Stevenage Hertfordshire SG1 3 EE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 6256218, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2), o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 217/2008 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 88/2012, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto: Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 88/2012, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, č. j. 9 C 217/2008-116, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že první žalovaný je výlučným vlastníkem ve výroku označených nemovitostí (výrok I.), jakož i žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 30. května 2008 mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a druhým žalovaným ROTONDOR s. r. o., IČO [IČO], jako kupujícím, je neplatná (výrok II); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2010, č. j. 55 Co 246/2010-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy potvrdil a ve zbývajících výrocích jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalobce proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010. V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 26. 9. 2011, č. j. 9 C 217/2008-207, žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že první žalovaný je výlučným vlastníkem ve výroku označených nemovitostí znovu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 18. 1. 2013, doručeným Městskému soudu v Praze dne 29. 1. 2013, oznámila společnost ADENRIX INVESTMENTS LIMITED, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně druhého žalovaného ROTONDOR s. r. o., IČO [IČO]. Současně tato společnost vznesla námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze, námitku nedostatku věcné příslušnosti soudu prvního stupně a dále navrhla, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti, jelikož „osoby na této kauze zúčastněné mají blízké kontakty na vysoké pražské (ať již lokální či celostátní) kruhy a podle mediálních zpráv jsou zapleteny do různých přinejmenším pololegálních operací, z nichž část je v různém stádiu trestního řízení“, a že se tudíž „vážně obává, že u každého ze soudců Městského soudu v Praze (jakož i Obvodního soudu pro Prahu 9, rozhodujícího v prvním stupni) může být, resp. je dán poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, zakládající důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti“. Krajskému soudu v Ostravě by věc měla být z důvodu vhodnosti přikázána proto, že je „nejvzdálenější oddosahu vlivu pražských kruhů, který vzbuzuje pochybnosti o řádném projednání celé věci bez přinejmenším pokusů ovlivnění zvenčí“. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2013, č. j. KSPA 56 INS 4654/2012-A-125, byl zjištěn úpadek dlužníka-společnosti ROTONDOR s.r.o. se sídlem v Pardubicích-Polabinách, Fáblovka 404, IČ [IČO], a na jeho majetek byl prohlášen konkurs; účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 17. 12. 2013 ve 14:05 hodin. Insolvenčním správcem dlužníka byla tímto usnesením ustanovena 1. správcovská a konkurzní v. o. s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO].
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. Ncp 1300/2013, Nco 36/2013-379, rozhodl, že soudci Městského soudu v Praze JUDr. Zora Musilová, JUDr. K. B., JUDr. V. Č., JUDr. M. K., JUDr. J. K. a Mgr. RNDr. J. Z. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 88/2012, a řízení o námitce věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně zastavil. Žalobce a žalovaná 1) s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasili. Podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Toto ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu. Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce (soudců) podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci proto nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit č. 1, ročník 2008, na str.14, ze dne 19. října 2011, sp. zn. 4 Nd 244/2011, ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. 23 Nd 65/2013). Právě o takovou situaci, na niž míří uvedené judikatorní závěry, se jedná též v dané věci. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu