Plný text
21 Nd 260/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce Zapletal-Kovo a.s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému FRIGOMONT a.s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému Mgr. Michalem Gottwaldem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici č. 108/18, o zaplacení 577.637,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 ECm 30/2012, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 ECm 30/2012 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 55 ECm 30/2012-140, vyzval účastníky, aby ve stanovené lhůtě soudu sdělili, „zda navrhují či nenavrhují přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, a v kladném případě kterému soudu, když ze spisu vyplývá, že oba účastníci jsou zastoupeni advokátem se sídlem v Praze a bylo by proto vhodné z důvodu procesní ekonomie, aby věc projednával příslušný soud v místě jejich sídla“.
Žalovaný k citované výzvě navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Praze; žalobce sdělil, že přikázání věci jinému soudu nenavrhuje.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
Důvod, pro nějž žalovaný navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí.
Sídlo zástupců účastníků v jiném místě než v obvodu sídla procesního soudu samo o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014, ze dne 26. února 2015, sp. zn. 33 Nd 230/2014, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 22 Nd 106/2015, v nichž opakovaně zaujal a odůvodnil právní názor, že vzdálenost bydliště účastníka (zástupce) od sídla procesního soudu a případně ani jeho nepříznivý zdravotní stav samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují, je-li k dispozici institut dožádání]. Sídlo žalobce i žalovaného je v obvodu soudu, u nějž bylo řízení zahájeno, a pokud účastníci udělili plnou moc k jejich zastupování advokátům, kteří mají sídlo v obvodu jiného krajského soudu, museli s touto skutečností při udělení plné moci počítat. Na zřeteli je nutné mít i to, že řízení bylo zahájeno již v říjnu 2012, takže přikázání věci jinému soudu by bylo procesně neekonomické.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu