Plný text
21 Nd 421/2026-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a.s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné M. M., pro 19 748 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 11162/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 11162/2026, projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, podal dne 11. 5. 2026 u Okresního soudu v Ostravě žádost o pověření a nařízení exekuce spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 28. 4. 2026 pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 19 748 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Severomoravskou oblast ze dne 14. 7. 2020, č. j. ČTÚ-722/2020-638/VIII. vyř. - VyH.
2. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 6. 2026, č. j. 94 EXE 11162/2026-32, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že „lustrací v informačním systému základních registrů (centrální evidenci obyvatel ČR) nebyla osoba povinné nalezena ani jako cizinec s povolením k pobytu v ČR. Z obsahu nalézacího řízení, resp. vydaného exekuční titulu je patrno, že v tomto řízení byla povinná zastoupena opatrovníkem“ a že „na základě dotazu učiněného soudem na Ministerstvo vnitra ČR bylo zjištěno, že povinná neprochází evidencí uvedeného úřadu, jako cizinec s povoleným pobytem k pobytu v ČR“.
3. Podle § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
4. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
7. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
8. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, po předložení věci Okresním soudem v Ostravě (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.