Plný text
21 Nd 513/2026-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se sídlem v [adresa] IČO [IČO], proti povinnému M. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, pro 68 608,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE [č.], o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE [č.] projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. J. P., Ph.D., podal dne 18. 7. 2026 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 15. 7. 2026 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 68 608,56 Kč podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 12. 2025, č. j. EPR 339187/2025-7.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 8. 2026, č. j. 36 EXE [č.], vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po doručení usnesení oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Na základě zjištění, že povinný má „v exekučním návrhu uvedenou adresu XY“, avšak že lustrací v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že povinný měl naposledy „hlášenou adresu XY od 27. 5. 2020 do 14. 10. 2022“, že povinný měl povolen na území České republiky pobyt „za účelem rodiny“ od 12. 5. 2016 do 14. 10. 2022, že trvalá adresa pobytu v domovské zemi je XY a že podle centrální evidence vězňů je povinný v současné době ve Věznici Vinařice s předpokládaným koncem věznění 1. 11. 2027, dospěl k závěru, že „v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný nemá v České republice soud podle § 45 odst. 2 e. ř.“
Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2026
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu