Plný text
22 Cdo 1512/2024-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce F. H., zastoupeného Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované M. V., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem se sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 241/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 37 Co 59/2023-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 37 Co 59/2023-261, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 19 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Žákové, advokátky se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 6 C 241/2020-214, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba „XY, č. p. XY, rod. dům", k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba „bez čp/če, garáž, LV XY“, k pozemku parc. č. XY, k pozemku parc. č. XY a k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba „XY, č. p. XY, rod. dům“, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba „bez čp/če, garáž, LV XY“ a pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II) a dále také pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, jak je označen v geometrickém plánu č. 447-619/2020 vyhotoveném společností GEODETIKA, s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok III). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, jak je označen v geometrickém plánu č. 447-619/2020 vyhotoveném společností GEODETIKA, s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok IV). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 1 475 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení (výroky VI a VII).
2. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 37 Co 59/2023-261, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III, IV, VI a VII potvrdil (výrok I) a ve výroku V změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 1 845 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Poté rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Poukázala na nesprávné právní posouzení věci spočívající především v posouzení garáže jako součásti pozemku. Vymezila následující otázky, na které dosud podle jejího názoru nebylo v judikatuře Nejvyššího soudu odpovězeno a dovolací soud by se jimi měl v rámci odůvodnění dovolání zabývat. 1) „Lze u vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem způsobem převedením vlastnického práva jednomu spoluvlastníkovi s vyplacením druhého spoluvlastníka aplikovat analogicky § 1145 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), když vyplácený spoluvlastník má na jedné z nemovitostí umístěn stavbu, která je v jeho výlučném vlastnictví? Jinak řečeno, musí se při tomto způsobu vypořádání soud zabývat otázkou přístupu ke stavbě druhého spoluvlastníka v případě, že tento v důsledku soudního rozhodnutí ztrácí přístup k této stavbě a vlastnictví k pozemku, na němž je stavba umístěna?“ 2) „Může být pozemek, který je v podílovém spoluvlastnictví pod stavbou, která je samostatnou nemovitou věcí vypořádán tak, že vlastnictví k tomuto pozemku nabude někdo jiný než vlastník stavby, pokud je totožný s jedním ze spoluvlastníků?“ 3) „Lze na vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, na němž je umístěna stavba ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků aplikovat analogicky při vypořádání § 3056 o. z., a přikázat tedy pozemek do výlučného vlastnictví vlastníkovi garáže?“ 4) „Může soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnout, aniž by zároveň zhodnotil následky pro budovy nacházející se na vypořádávaných nemovitostech, které nejsou vypořádávány?“ 5) „Lze na vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, na němž je umístěna stavba ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků aplikovat při vypořádání § 1148 odst. 1 o. z., když vypořádáním vzniká nově závazek umístění mé stavby na pozemku žalobce?“ Dále poukázala na nemožnost opravy rozhodnutí soudu prvního stupně ve znění rozsudku odvolacího soudu opravným usnesením, jímž nemohou být napravovány „nedostatky skutkových a právních zjištění“. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
4. Žalobce ve vyjádření k dovolání rozporoval jednotlivé dovolací námitky a navrhl, aby dovolání žalované bylo Nejvyšším soudem jako nedůvodné zamítnuto.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Nejvyšší soud setrvale vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010 (tato i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].
9. Žádnou z dovolacích námitek specifikovaných výše v narační části tohoto rozhodnutí žalovaná neuplatnila v odvolacím řízení, ačkoliv bezpochyby mohla. Pokud se jimi proto odvolací soud nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci.
10. Co se týče námitky „nemožnosti opravy rozhodnutí soudu prvního stupně ve znění rozsudku odvolacího soudu opravným usnesením“, pak tato námitka ani nesměřuje proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž proti opravnému usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2023, č. j. 6 C 241/2020-271, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 37 Co 42/2024-323, změněno tak, že byl návrh na vydání opravného usnesení zamítnut.
11. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na https://nalus.usoud.cz)].
13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 6. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu