Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

22 Cdo 1547/2026

Téma · generováno AIZmatečnostní vada a odnětí možnosti jednat

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 15. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.1547.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Žalovaná se žalobou pro zmatečnost domáhala zrušení dřívějších rozhodnutí, protože její zástupkyně nemohla být u jednání soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné; zdůraznil, že případná vada byla napravena aktivní účastí zástupkyně při odvolacím jednání. Námitku proti nákladům nebylo možné dovoláním přezkoumat.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Zmatečnostní vada podle § 229 odst. 3 o. s. ř. není dána, poskytl-li odvolací soud účastníku možnost učinit procesní úkony, které mu případně odňal soud prvního stupně. Dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné, nenapadá-li dovolatel přípustným způsobem některý ze samostatných důvodů, na nichž rozhodnutí spočívá. Dovolání proti nákladovému výroku je nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zmatečnostní vada podle § 229 odst. 3 o. s. ř. není dána, jestliže odvolací soud účastníku v odvolacím řízení poskytl možnost učinit procesní úkony, které mu případně nesprávným postupem odňal soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2026, sp. zn. 22 Cdo 1605/2026, a judikaturu v něm citovanou).
    Zobrazit v textu
  • Jinak řečeno, je-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na dvou či více důvodech, z nichž by každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, pak výsledek nalézacího řízení nemůže ovlivnit eventuální nesprávnost jednoho nebo více z těchto důvodů, pokud jeden z nich ve zkoumání přípustnosti dovolání obstojí.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

22 Cdo 1547/2026-179

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) M. H. a b) E. H., zastoupených JUDr. K. S., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Final a, s.r.o., IČO [IČO], se sídlem ve [adresa] zastoupené Mgr. Markétou Šulcovou, advokátkou se sídlem [adresa] o určení neexistence zástavního práva, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 3/2024, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2026, č. j. 4 Co 36/2025-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. K. S., Ph.D.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. 51 C 3/2024-93, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 Co 21/2023-146, a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 11. 2022, č. j. 6 C 105/2022-90 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 4 Co 36/2025-129, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost není důvodná. Uvedl, že skutková tvrzení žalované nenaplňují zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalovaná netvrdila nedostatek procesní způsobilosti ani absenci řádného zastoupení, ale odnětí možnosti jednat před soudem. Za správný považoval také závěr soudu prvního stupně, že žalované nebyla nesprávným postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem, neboť překážka, pro kterou právní zástupkyně žalované žádala o odročení nařízeného jednání (období šestinedělí po narození dítěte), nebyla překážkou náhlou a neočekávanou, a měla být proto řešena zajištěním substituce; i kdyby snad postupem soudu prvního stupně byla žalované možnost jednat před soudem odňata, toto pochybení bylo napraveno krajským (odvolacím) soudem, který na 12. 10. 2023 nařídil jednání, kterého se zástupkyně žalované již účastnila a aktivně vystupovala.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. Jeho přípustnost vymezila podle § 237 o. s. ř. tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny, a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

5. Uvedla, že „základní právní otázkou je, zda napadené rozhodnutí soudu I. stupně a jeho potvrzení odvolacím soudem porušuje základní procesní právo účastníka řízení na možnost jednat před soudem, a zda naplněné vady řízení spočívající v restriktivním výkladu § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, představující zmatečností důvod dle § 229 odst. 3 o. s. ř. v kontextu ust. § 6, § 118a, § 118b, § 119a, § 120, § 132 a omezení plynoucího z § 205a o. s. ř.“.

6. Nesouhlasí s tím, že § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se vztahuje jen na trvalé či dlouhodobé překážky. Výklad tohoto ustanovení provedený odvolacím soudem považuje za nepřípustně restriktivní, neboť odvolací soud je na krátkodobé překážky neaplikoval.

7. Podle názoru dovolatelky ani aktivní účast její právní zástupkyně na jednání odvolacího soudu nemůže nahradit faktické odnětí možnosti jednat v rozhodujícím jednání soudu prvního stupně, kde je řízení koncentrováno a kde jsou prováděny důkazy a zjišťován skutkový stav.

8. Jako další dovolací důvod uplatnila porušení zásady kontradiktornosti řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že aproboval postup soudu prvního stupně (v původním řízení), který při jednání nečetl vyjádření žalobců, a tento postup odůvodnil tím, že nejde o důkazní prostředek.

9. Postup při posuzování zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 1 písm. c) a § 229 odst. 3 o. s. ř. považuje za chybný, neboť odvolací soud se příliš soustředil na formální definici procesní způsobilosti, místo aby zohlednil praktický dopad ignorování „opakované legitimní žádosti žalované a její právní zástupkyně o odročení jednání“ a toho, že „soud jednal nezákonně bez jejich účasti a vyhlásil rozsudek bez jejich přítomnosti, což je přesně účel § 229 o. s. ř.“. Odnětí možnosti jednat před soudem prakticky ovlivnilo schopnost dovolatelky se bránit, i když byla formálně „procesně způsobilá“, situace podle § 229 odst. 1 písm. c) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se tak mohou překrývat. Jednání a rozhodnutí bez účastníka a jeho advokáta považuje za závažnou procesní vadu, pro kterou „se prokazatelně nejedná o spravedlivé řešení věci“.

10. Za nesprávný považuje také nákladový výrok odvolacího soudu, který dovoláním rovněž napadla.

11. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo napadeným rozhodnutím přezkoumáno, a dále i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 Co 21/2023-146, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 11. 2022, č. j. 6 C 105/2022-90, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému věcnému projednání.

12. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání nepovažují za přípustné ani důvodné, a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

13. Dovolání není přípustné.

14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

15. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

16. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.

17. Role Nejvyššího soudu v dovolacím řízení spočívá v rozhodování o právních otázkách (§ 237 a § 241a odst. 1 občanského soudního řádu). Má-li dovolatel zdůvodnit, proč právní posouzení odvolacího soudu považuje za nesprávné, musí být z dovolání – a to v kontextu předpokladů přípustnosti dovolání – alespoň zjistitelné, jaká výkladová pravidla, ať již výslovně právem upravená, popř. obecně uznávaná (jako tzv. communis opinio doctorum), měla být porušena. Jinak řečeno, nezbytné se jeví určité „zevšeobecnění“ sporné právní otázky pro účely dovolacího řízení, neboť primárním úkolem Nejvyššího soudu je sjednocování judikatury soudů nižších stupňů (nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 3127/17). Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023).

18. Dovolatelka s rozhodnutím odvolacího soudu a procesním postupem soudů v nalézacím řízení rozsáhle polemizuje, z obsahu dovolání však plyne jen jediná obecná právní otázka spojená s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, a to zda se § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, vztahuje pouze na dlouhodobé nebo trvalé překážky. Dovolatelka namítá, že odvolací soud toto ustanovení vyložil nepřípustně restriktivně, jestliže je nevztáhl i na krátkodobé překážky výkonu advokacie. Ostatní dovolací námitky potřebné zobecnění postrádají, a přípustnost dovolání nemohou proto založit.

19. Na výkladu § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který by uvedené ustanovení vztahoval jen na dlouhodobé či trvalé překážky, však není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud naopak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nelze dovodit, že toto ustanovení se vztahuje pouze na situace, kdy advokátu brání ve výkonu advokátní činnosti překážka dlouhodobého charakteru (bod 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

20. Důvod zmatečnosti spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem podle § 229 odst. 3 o. s. ř. neshledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně v postupu okresního soudu rovněž proto, že následně bylo v odvolacím řízení jednání nařízeno, tohoto jednání se zástupkyně žalované účastnila a aktivně na něm vystupovala.

21. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2529/2021). Jinak řečeno, je-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na dvou či více důvodech, z nichž by každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, pak výsledek nalézacího řízení nemůže ovlivnit eventuální nesprávnost jednoho nebo více z těchto důvodů, pokud jeden z nich ve zkoumání přípustnosti dovolání obstojí.

22. Dovolatelka sice nesouhlasí s tím, že případné pochybení okresního soudu, kterým by byla žalované odňata možnost jednat před soudem, bylo napraveno nařízením jednání před krajským soudem, kterého se zástupkyně žalované účastnila a aktivně na něm vystupovala. Žádnou obecnou právní otázku však v tomto směru neformuluje, a tento důvod pro zamítnutí žaloby pro zmatečnost tak přípustným způsobem nenapadá. Dovolací soud pro úplnost dodává, že nejde ani o otázku neřešenou. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zmatečnostní vada podle § 229 odst. 3 o. s. ř. není dána, jestliže odvolací soud účastníku v odvolacím řízení poskytl možnost učinit procesní úkony, které mu případně nesprávným postupem odňal soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2026, sp. zn. 22 Cdo 1605/2026, a judikaturu v něm citovanou).

23. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení, který byl dovoláním rovněž napaden, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

24. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

25. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením splněna, lze se domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 15. 9. 2026

Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací