Plný text
22 Cdo 1992/2026-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému Z. Č., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 83/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 22 Co 229/2025-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Návrh žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 22 Co 229/2025-274, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 149,50 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Sigmunda do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Nejvyšší soud se v této věci zabýval otázkou, zda předkupní právo podle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniká také při převodu spoluvlastnického podílu na pozemku nebo na stavbě na něm zřízené, jestliže nabytí převáděného podílu vlastníkem pozemku či stavby nevede přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby a současně není dáno předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020.
2. Dovolací soud posuzoval tuto otázku za předpokladu, že povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěla uzavřením smlouvy s koupěchtivým (srovnej § 2143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) již za účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., kterým byl omezen rozsah předkupního práva spoluvlastníků, do té doby upravený v § 1124 a § 1125 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020.
I. Dosavadní průběh řízení
3. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“), vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, kterým Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci, a to rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 6 C 83/2022-58, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2023, č. j. 22 Co 95/2023-91, rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 6 C 83/2022-241, nahradil projev vůle žalovaného jako prodávajícího uzavřít se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku I, jejímž předmětem je převod spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/10 na pozemku parc. č. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, za kupní cenu 1 000 Kč, splatnou do 14 dnů ode dne, kdy bude žalobci doručeno vyrozumění Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, o provedení vkladu vlastnického práva podle tohoto rozsudku v jeho prospěch. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem stavby, rozestavěné budovy, která se nachází na pozemku parc. č. XY. Žalovaný nabyl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/10 na tomto pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2021.
5. Žalobce, jakožto vlastník stavby nacházející se na pozemku parc. č. XY, má za to, že s ohledem na uzavření kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2021 a s tím spojený převod vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/10 na tomto pozemku bylo porušeno jeho zákonné předkupní právo zakotvené v § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Proto se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít příslušnou kupní smlouvu.
6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci jako vlastníku stavby nacházející se na pozemku parc. č. XY svědčilo podle § 3056 odst. 1 o. z. předkupní právo také při převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/10 na tomto pozemku, neboť v době uzavření kupní smlouvy nebylo dáno předkupní právo spoluvlastníků pozemku podle § 1124 o. z.
7. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2026, č. j. 22 Co 229/2025-274, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci.
II. Dovolání žalovaného a vyjádření žalobce
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, a to zda vlastníku stavby náleží podle § 3056 odst. 1 o. z. předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, přestože jeho nabytí nevede přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, není-li dáno předkupní právo spoluvlastníků pozemku.
10. Dovolatel namítá, že § 3056 odst. 1 o. z. jako výjimku ze zásady autonomie vůle nelze vykládat extenzivně. Předkupní právo podle tohoto ustanovení se podle něj při převodu spoluvlastnického podílu k pozemku nebo stavbě neuplatní, nevede-li jeho výkon přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby. Odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 a sp. zn. 22 Cdo 2634/2021 a nesouhlasí se závěrem rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, podle něhož vyloučení zákonného předkupního práva spoluvlastníků umožňuje při převodech uskutečněných od 1. 7. 2020 uplatnění předkupního práva vlastníka stavby i ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, ačkoli jeho nabytí nevede přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby.
11. Dovolatel dále tvrdí, že výklad přijatý soudy nižších stupňů nemá oporu v zákoně, vytváří nové spoluvlastnictví a další spory a zasahuje do jeho vlastnického práva, právní jistoty a práva na soudní ochranu.
12. Žalovaný také poukazuje na nehospodárný postup soudu prvního stupně, který nespojil podle § 112 o. s. ř. projednávanou věc s dalšími skutkově souvisejícími řízeními vedenými u Okresního soudu v Berouně (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2930/09 a sp. zn. III. ÚS 236/13).
13. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
14. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 22 Cdo 3248/2023-118, který podle něj přiměřeně reagoval na změnu předkupního práva spoluvlastníků podle § 1124 o. z. účinnou od 1. 7. 2020.
15. Nesouhlasí s námitkou, že výklad § 3056 o. z. je nepřípustně extenzivní. Předkupní právo podle tohoto ustanovení podle něj sleduje legitimní zájem na tom, aby stavba nestála na cizím pozemku. Uvádí, že předkupní právo uplatnil také k dalším spoluvlastnickým podílům žalovaného a jeho cílem je dosáhnout sjednocení vlastnictví stavby a pozemku. Výklad zastávaný dovolatelem by podle něj umožnil předkupní právo obejít postupnými převody spoluvlastnických podílů.
16. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání podle § 243c o. s. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda předkupní právo podle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniká také při převodu spoluvlastnického podílu na pozemku nebo na stavbě na něm zřízené, jestliže nabytí převáděného podílu vlastníkem pozemku či stavby nevede přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby a současně není dáno předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020.
19. To vše za předpokladu, že povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi v těchto případech dospěla k 1. 7. 2020 a později, neboť smlouva o převodu příslušného spoluvlastnického podílu byla uzavřena nejdříve tohoto dne. Tato povinnost tedy dospěla uzavřením smlouvy s koupěchtivým (srovnej § 2143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) již za účinnosti zákona č. 163/2020 Sb. Tímto zákonem byl s účinností od 1. 7. 2020 omezen rozsah předkupního práva spoluvlastníků, který byl do té doby zakotven v § 1124 a § 1125 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020.
20. Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo ke stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba (§ 3054 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
21. Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží (§ 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014).
22. Otázkou, zda se předkupní právo podle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, uplatní také při převodu spoluvlastnického podílu na pozemku nebo na stavbě na něm zřízené, jehož nabytí by nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, jestliže povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěla dne 1. 7. 2020 nebo později a současně není dáno předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020, se Nejvyšší soud zabýval již v předchozím rozhodnutí v této věci.
23. V rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023 (rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „převádí-li se po 1. 7. 2020 spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené, existuje předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z., a to i kdyby nabytí příslušného spoluvlastnického podílu nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby; to neplatí v případě existujícího předkupního práva spoluvlastníka podle § 1124 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, které vede ke sjednocení vlastnictví pozemku nebo stavby.“
24. Vyložil, že je-li předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené a došlo-li k uzavření smlouvy, jejímž předmětem je převod spoluvlastnického podílu, dne 1. 7. 2020, případně později (tedy dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi nejdříve dnem nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., kdy došlo s účinností od 1. 7. 2020 k výraznému omezení rozsahu předkupního práva spoluvlastníků při převodu spoluvlastnického podílu na věci), není již zpravidla dána kolize předkupního práva zakotveného v § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s předkupním právem podílového spoluvlastníka ve smyslu § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020.
25. Při převodu spoluvlastnického podílu na pozemku, na němž se nachází stavba ve vlastnictví třetí osoby, existuje (v souladu se superficiální zásadou vyjádřenou v příslušných ustanoveních zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) legitimní zájem na tom, aby stavba nestála v plném rozsahu na cizím pozemku. Vlastník stavby by v případě nabytí významného spoluvlastnického podílu na pozemku, na němž se stavba nachází, mohl rovněž získat rozhodovací právo k pozemku. V případě žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku by při požadavku na přikázání pozemku do vlastnictví vlastníka stavby, která se na tomto pozemku nachází, mohla být tato okolnost taktéž zohledněna. Obdobně i za předpokladu převodu spoluvlastnického podílu na stavbě platí, že v důsledku uplatnění předkupního práva se alespoň částečně dosáhne stavu, v němž by byl vlastník pozemku i částečným vlastníkem stavby na něm se nacházející [k tomu srovnej rovněž SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1604 a násl.].
26. Za těchto okolností by mohlo dojít postupně ke sjednocení vlastnictví stavby a pozemku a tím k naplnění superficiální zásady zakotvené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jejímž cílem je právě sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené.
27. Odvolací soud v projednávané věci vyložil, že ke dni uzavření kupní smlouvy z 27. 7. 2021, na základě které měl žalobci dospět nárok z předkupního práva na převod spoluvlastnického podílu na pozemku podle § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neexistovalo předkupní právo spoluvlastníků pozemku podle tehdy účinného § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Proto žalobci jako vlastníku stavby svědčilo podle § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, předkupní právo ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, na němž je stavba zřízena, byť v důsledku převodu tohoto spoluvlastnického podílu na pozemku nedojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené. Tyto závěry jsou v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
28. Opodstatněná není námitka dovolatele týkající se rozporu závěru přijatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2634/2021. Pozdější rozhodovací praxe závěry rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 a 22 Cdo 2634/2021 časově a systémově konkretizovala ve vztahu k „širokému“ zákonnému předkupnímu právu spoluvlastníků podle § 1124 o. z. účinnému od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3396/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2743/2024). Za tohoto právního stavu bylo při konkurenci zákonných předkupních práv nutné upřednostnit předkupní právo spoluvlastníka pozemku nebo stavby směřující ke sjednocení vlastnictví pozemku nebo stavby před vzájemným předkupním právem vlastníků pozemku a stavby.
29. Pro převody uskutečněné od 1. 7. 2020 však Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, výslovně přijal závěr, že není-li dáno předkupní právo spoluvlastníka podle § 1124 o. z., svědčí vlastníku stavby předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. i ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, na kterém se tato stavba nachází, přestože jeho nabytí nevede přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby. Rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3248/2023 proto není s rozhodnutími označenými dovolatelem v rozporu, nýbrž na ně navazuje při zohlednění změny právní úpravy předkupního práva spoluvlastníků účinné od 1. 7. 2020.
30. Neobstojí ani námitka, že uvedený výklad § 3056 odst. 1 o. z. nepřípustně rozšiřuje zákonné předkupní právo a zasahuje do autonomie vůle vlastníka. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, vysvětlil, že při převodu spoluvlastnického podílu na pozemku, na němž se nachází stavba ve vlastnictví jiné osoby, existuje legitimní zájem na tom, aby stavba nestála v plném rozsahu na cizím pozemku. Nabytím spoluvlastnického podílu se vlastník stavby stává alespoň částečným vlastníkem pozemku, může získat právo podílet se na rozhodování o něm a tato okolnost může být významná i při případném zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Takový výklad proto odpovídá účelu § 3056 odst. 1 o. z., jímž je postupné naplnění superficiální zásady, a nelze jej považovat za nepřípustné soudcovské dotváření práva.
31. Žalovaný také poukazuje na nehospodárný postup soudu prvního stupně, který nespojil projednávanou věc s dalšími skutkově souvisejícími řízeními podle § 112 o. s. ř. vedenými u Okresního soudu v Berouně.
32. Tuto námitku však žalovaný neuplatnil před odvolacím soudem. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010).
33. Pokud tedy žalovaný tuto námitku neuplatnil v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestli s touto námitkou přichází žalovaný až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011). Proto ani tato námitka žalovaného přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
IV. Závěr
34. Jestliže odvolací soud uzavřel, že v době uzavření kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2021 nebylo dáno předkupní právo spoluvlastníků podle § 1124 o. z. a že žalobci jako vlastníku stavby proto podle § 3056 odst. 1 o. z. svědčilo předkupní právo k převáděnému spoluvlastnickému podílu na pozemku parc. č. XY, přestože jeho nabytím nedojde přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, spočívá jeho rozhodnutí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3248/2023. Dovolací soud neshledal ani důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak. Současně nejde o právní otázku, kterou by dovolací soud rozhodoval rozdílně. Dovolání žalovaného tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
35. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
36. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl, zamítl návrh žalovaného na odklad právní moci napadeného rozhodnutí pro jeho nedůvodnost, a to v tomto rozhodnutí, kterým rovněž dovolací řízení skončil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017, a nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na nalus.usoud.cz).
37. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 9. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu