Plný text
22 Cdo 3376/2024-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci oprávněné: Česká republika – Městský soud v Brně, se sídlem [adresa] IČO: [IČO], proti povinnému: R. I., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 105 C 9/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2023, č. j. 26 Co 42/2023-62, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 3. 2022, č. j. 105 C 9/2020-41, odmítl „podání povinného ze dne 7. října 2021“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání povinného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 26 Co 42/2023-62, „odvolání povinného opatřené datem 11. 4. 2022, ve znění doplnění ze dne 21. 8. 2023“ odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Povinný podal dne 27. 9. 2024 dovolání.
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a Nejvyšší soud neshledal dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení, včetně tohoto řízení dovolacího, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu