Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CPDP Shopping Mall Kladno, a.s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1410/1, identifikační číslo osoby 26504731, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem v Řehenici 9, proti žalované HOCHTIEF CZ a. s., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 16/3217, identifikační číslo osoby 46678468, zastoupené JUDr. Borisem Treglerem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, o bezplatné odstranění vad díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 8 C 136/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 58 Co 47/2024-1462, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 58 Co 47/2024-1462, se ruší v rozsahu, v jakém jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 10. 2023, č. j. 8 C 136/2015-1404, ve výroku I bodu 1 ohledně vady spočívající v poškození sloupu F1-4 v rohu rizalitu prodejny C105 na západní straně objektu, v poškození sloupu C-8, poškození vaznice v místnosti C104 a uložení vaznice D2, ve výroku I bodu 2 ohledně vady spočívající v poškození a deformaci podlahy rampy na jižní straně budovy na hranici pozemku parc. č. 2880/31 a 2880/29, k. ú. Kročehlavy a ve výroku I bodech 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Dovolání se odmítá v rozsahu, v jakém jím byl napaden rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 58 Co 47/2024-1462, v části, jíž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 10. 2023, č. j. 8 C 136/2015-1404, ve zbývajícím rozsahu výroku I bodů 1 a 2, a ve výroku I bodech 7 a 8 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení žalobou ze dne 20. 4. 2015 (doplněnou podáními ze dne 28. 8. 2015 a 17. 8. 2023) na žalované domáhá bezplatného odstranění záručních vad díla (vady jsou dále v odůvodnění ve shodě s označením uvedeným v odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů označeny podle čísel vad uvedených žalobkyní v doplnění žaloby ze dne 17. 8. 2023 na č. l. 1372 a násl. spisu – poznámka Nejvyššího soudu) s tvrzením, že jako objednatelka uzavřela s žalovanou jako zhotovitelkou dne 25. 7. 2007 smlouvu o dílo ve znění tří dodatků (dále jen „smlouva o dílo“). Předmětem díla byla výstavba obchodního centra v Kladně – budovy č. p. 3277, která se stala součástí pozemku parc. č. 2880/31 nacházejícího se v katastrálním území Kročehlavy (dále také jen „OC Kladno“). Na díle se v záruční době vyskytly vady, které žalovaná částečně uznávala a odstraňovala a též vady, které byly žalobkyní opakovaně reklamovány a nebyly žalovanou odstraněny.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 8 C 136/2015-1404, uložil žalované povinnost bezplatně provést odstranění vad a jejich příčin v budově OC Kladno spočívajících:
1) v destruktivním poškození stěn příčných trhlinami, konstrukce v místnostech č. B118.1, č. B124.1, B124.3, B124.7, B124.8, B124/9, B124.10 (západní stěna), B124.11 (všechny stěny), B124.12 (východní stěna), B124.13 (severní stěna), B125.15 (severní stěna), B125, B191, C103 (severní stěna a východní stěna), C 103.1, C104 (jižní stěna), C104.9 (jižní stěna), C106 (jižní a západní a východní stěna), C106.3 (jižní a západní stěna), C106.4, C106.5 (východní stěna), C106.7 (východní a jižní stěna), dále v poškození sloupu F1-4 v rohu rizalitu prodejny C105 na západní straně objektu, poškození sloupu C-8, poškození vaznice v místnosti C104, uložení vaznice D2, konstrukce stavby nesplňuje požadavek mechanické odolnosti, stability a požadavek § 16 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 137/1998 Sb. a § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 268/2009 Sb.,
2) v destruktivním poškození a deformaci podlah ramp, jejich výšek na východní straně budovy, na hranici pozemku parc. č. 2880/31 a 2880/29 vše v k. ú. Kročehlavy a rampy na jižní straně budovy na hranici pozemku parc. č. 2880/31 a 2880/29 k. ú. Kročehlavy, vada se projevuje plošným zvednutím, poklesem a popraskáním celé plochy ramp vůči rovině podlahy ve stavbě č.p. 3277, konstrukce stavby nesplňuje požadavek mechanické odolnosti, stability a požadavek § 16 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 137/1998 Sb. a § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 268/2009 Sb.,
3) ve vadné konstrukci ochranných zábradlí na schodištích a podestách v místnostech č. B.188 a B196, kde jsou ochranná zábradlí, která nezakrývají zcela ani otvor (v zrcadle) u mezipodlažní podesty, konstrukce nesplňují požadavek na zábradlí a jeho výplň dle § 38 odst. 7 vyhlášky č. 137/1998 Sb. a § 28 odst. 6 vyhlášky č. 268/2009 Sb.,
4) v chybějícím zábradlí na pochozí ploše před okny v místnostech č. B.188 a B196, na ploše (která slouží k otevírání oken) chybí zábradlí, ač je tato ve výšce více než 160 cm, nad přilehlou podlahou mezipodlažní podesty, není splněn § 38 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb. a § 27 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., dále není splněn požadavek nařízení vlády č. 362/2005 Sb.,
5) v chybějící řádné tepelné izolaci na ležatých rozvodech chladu a studené vody v budově č.p. 3277, vedených pod střechou budovy, na tomto potrubí kondenzuje voda, a to v délce vedení minimálně několika set metrů s tím, že vada se projevuje zejména ve spojích a záhybech vedení, nejsou splněny požadavky ochrany zdraví dle § 22 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., resp. § 10 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 268/2009 Sb.,
6) v chybějící řádné tepelné izolaci a tepelné izolaci na rozvodech tepla v budově č.p. 3277, vedených pod střechou budovy tepelné izolace jsou nedostatečné, jedná se o vadu na celém ležatém vedení vedeném pod střechou budovy č.p. 3277, a to v délce vedení minimálně několika set metrů s tím, že vada se projevuje zejména ve spojích a záhybech vedení, není splněn požadavek vyhlášky č. 151/2001 Sb., resp. vyhlášky č. 193/2007 Sb.,
7) ve výskytu vody v šachtě s vodoměrem na pozemku parc. č. 2880/29, k. ú. Kročehlavy, nesplňující požadavky zákona č. 274/2001 Sb. upřesněné vyhláškou č. 428/2001 Sb. § 15 odst. 8,
8) v nespojitosti požárně dělících stěn způsobený trhlinami ve stěnách místností č. B118.1, č. B124.1, B124.3, B124.7, B124.8, B124.9, B124.10 (západní stěna), B124.11 (všechny stěny), B124.12 (východní stěna), B124.13 (severní stěna), B125.15 (severní stěna), B125, B191, C103 (severní stěna a východní stěna), C103.1, C104 (jižní stěna), C104.9 (jižní stěna), C106 (jižní a západní a východní stěna), C106.3 (jižní a západní stěna), C106.4, C106.5 (východní stěna), C106.7 (východní a jižní stěna), jedná se porušení parametru E – celistvosti dle požadavku požárně bezpečnostního řešení stavby,
9) v nespojitosti všech požárně dělících stěn v budově č.p. 3277, způsobené nespojitostí zdiva – nevyplněnými spárami mezi pórobetonovými bloky (nad podhledy stropů a v rovině střechy), jedná se o vadu provedení a je přítomná v celém obchodním centru nad podhledy stropů a v rovině střechy, vada se vyskytuje u zakončení všech požárně dělících stěn, když požárně dělící stěny jsou definovány právním předpisem, jedná se porušení parametru E – celistvosti dle požadavku požárně bezpečnostního řešení stavby,
10) v absenci těsného kontaktu mezi požárně dělícími stěnami způsobené netěsným napojením zdiva ke stropu, který tvoří trapézové plechy střechy, vada se vyskytuje u zakončení všech požárně dělících stěn, když požárně dělící stěny jsou definovány právním předpisem, jedná se porušení parametru E – celistvosti dle požadavku požárně bezpečnostního řešení stavby,
11) v nespojitosti požárně dělící stěny v prostorách B124.7 a příčky tvořící požární stěnu k B124.13 a B124.5,
12) ve vadných úchytech kabelů pro požárně bezpečnostní zařízení v prostorách B124.15, které jsou uchyceny plastovými sponami anebo v plastové liště,
13) v nevhodném rozmístění označení směru úniku v části budovy označené jako B172 (chodba před jednotkami) ve vztahu k funkci požární rolety, která při vyhlášení požárního poplachu předěluje jinak volný komunikační prostor, kdy unikající osoby jsou naváděny do rolety,
14) ve vadném upevnění kabelů pro požárně bezpečnostní zařízení v prostorách C106.3, které jsou uchyceny plastovými sponami anebo v plastové liště,
15) ve vadném upevnění kabelu pro napájení požárně bezpečnostních zařízení v místnosti C106.3 ve stanovených vzdálenostech,
16) v absenci řádné ochrany strojovny stabilního hasicího zařízení, které není chráněno předepsaným zařízením, jedná se o neshodu s požadavky ČSN EN 12 845+A2, čl. 10.3.2 a s požadavky vyhlášky č. 8/2011 Sb.,
17) ve vadě střešního pláště v části střechy budovy s číslem popisným č.p. 3277 označené jako B, neboť parozábrana není ve všech spojích slepena a není nalepena na ohraničující konstrukci, jedná se o vadu provedení, která se vyskytuje v celé části původní konstrukce střechy na části budovy B, výrobek FOLDEX PS 0,2 nebyl do stavby aplikován ve shodě s požadavky technické dokumentace výrobce,
18) ve vadě střešního pláště nad částí budovy s číslem popisným č.p. 3277 označené jako B v místech, kdy byla parozábrana zhotovena vadně a nesplňuje požadavek kondenzace vodních par a bilance vlhkosti dle § 25 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., která se vyskytuje v celé části původní konstrukce střechy na části B budovy,
a to vše do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do požadovaného bezplatného odstranění dalších vad díla zamítl (výrok II). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet tamního soudu na znalečném částku 20 710,51 Kč (výrok IV), žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet tamního soudu na znalečném částku 20 710,51 Kč (výrok V).
3. Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že:
- účastníci dne 25. 7. 2007 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované jako zhotovitele provést pro žalobkyni jako objednatele kompletní dodávku díla OC Kladno. Podkladem pro uzavření smlouvy o dílo a provedení díla byla mimo jiné projektová dokumentace pro stavební povolení včetně stanovisek správních orgánů, popř. třetích stran, správců sítí apod. všech schvalovacích stupňů (příloha č. 6 smlouvy). Zhotovitel se zavázal provést dílo v rozsahu specifikovaném smlouvou a předat jej objednateli v době sjednané smlouvou a za podmínek dohodnutých ve smlouvě s tím, že zhotovitel odpovídá za kvalitu prací ve smyslu platných technologických předpisů a ČSN. Záruka za jakost díla a kvalitu provedených prací byla sjednána (s několika výjimkami) v délce 72 měsíců ode dne protokolárního předání a převzetí díla. Žalobkyně byla povinna vady písemně reklamovat u žalované v jejím sídle bez zbytečného odkladu po jejich zjištění. Žalovaná se zavázala nejpozději do 3 dnů připojit k reklamaci stanovisko, zda reklamaci přijímá, uznává, popř. důvody, proč reklamaci neuznává. Reklamované vady se žalovaná zavázala odstranit ve sjednaných termínech, které nesměli překročit lhůtu 10 dní, pouze v případě, že charakter, závažnost a rozsah vady neumožní tuto lhůtu splnit, bylo možno dohodnout lhůtu delší. Dle čl. XV smlouvy o dílo byla žalovaná povinna kdykoliv upozornit žalobkyni a TDI písemnou formou (např. zápisem ve stavebním deníku, dopisem, zápisem z kontrolního dne apod.) na zjištěné závady, rozpory a neúplnosti v projektové dokumentaci nebo na nevhodnou povahu věcí předaných žalobkyní, popř. jejích pokynů.
- dílo bylo protokolárně předáno a převzato dne 20. 1. 2009 a sjednaná záruka za jakost tak běžela do 20. 1. 2015. Po předání díla byly mnoha reklamačními protokoly a přípisy žalobkyně uplatněny jednotlivé vady řádně a včas takto:
Vada č. 1 (popsaná ve výroku I bodu 1) reklamačními protokoly č. 231, 232, 249, 251, 254, 256, 260, 261 a 264 ze dnů 29. 4. 2013, 5. 6. 2013, 12. 12. 2013, 2. 1. 2014, 23. 1. 2014, 5. 5. 2014, 11. 6. 2014, 13. 6. 2014 a 13. 6. 2014 a s ohledem na opakovaně vyskytující se vadu i v souhrnné reklamaci ze dne 18. 7. 2014 a 30. 10. 2014.
Vada č. 2 (popsaná ve výroku I bodu 2) reklamačním protokolem č. 263 ze dne 13. 6. 2014 v návaznosti na prohlídku dne 11. 6. 2014 a odmítnutí reklamace č. 256.
Vady č. 4 a 5 (popsané ve výroku I bodech 3 a 4) dne 30. 10. 2014 na základě znaleckého posudku č. 2170/2014 ze dne 29. 10. 2014.
Vady č. 9 a 10 (popsané ve výroku I bodech 5 a 6) reklamačním protokolem č. 234 po projevení dne 20. 6. 2013. Byly žalovanou odmítnuty a dále uplatněny přípisem ze dne 30. 10. 2014 na základě znaleckého posudku č. 2170/2014 ze dne 29. 10. 2014.
Vada č. 13 (popsaná ve výroku I bodu 7) reklamačním protokolem č. 166 dne 16. 8. 2011.
Vada č. 14 (popsaná ve výroku I bodu 8) reklamačním protokolem č. 214 ze dne 10. 12. 2012 a současně souhrnnou reklamací č. 260 na základě kontrolní prohlídky ze dne 11. 6. 2014.
Vady č. 15, 16 a 21 (popsané ve výroku I bodech 9, 10 a 11) reklamačním protokolem č. 268 ze dne 10. 7. 2014 (po ověření jejich rozsahu dle zjištění z 19. 3. 2014).
Vady č. 22, 25, 28, 29 a 31 (popsané ve výroku I bodech 12, 13, 14, 15 a 16) dne 10. 11. 2012 v rámci zjištění celkové nefunkčnosti systému požárně bezpečnostního řešení a poté dopisem žalobkyně ze dne 30. 10. 2014 na základě znaleckého posudku č. 2189/2014 ze září 2014.
Vady č. 35 a 36 (popsané ve výroku I bodech 17 a 18) souhrnnou reklamací zatékání do objektu ze dne 28. 2. 2013 jako vady střechy.
- samotná existence vad vyplývala zejména ze znaleckého posudku ČVÚT v Praze – Kloknerův ústav č. 976/2018/17000J350 ze dne 19. 11. 2018 (dále jen „znalecký posudek ČVÚT“) a z výpovědí jeho zpracovatelů, v němž se znalecký ústav komplexně vypořádal i s ostatními v řízení provedenými znaleckými posudky a v případě odchylných závěrů tyto logicky odůvodnil. Ze znaleckého posudku ČVÚT vycházel soud prvního stupně i při posouzení námitek žalované, že provedla dílo v souladu se smlouvou podle projektové dokumentace, kterou zajišťovala žalobkyně, že o příčinách vytýkaných vad žalovaná nemohla vědět, neboť pohyb konstrukce byl způsoben vadným konstrukčním řešením, za které žalovaná neodpovídá a jehož vadu nemohla odhalit, dále že projektant nezohlednil složité geologické poměry staveniště a investor nezajistil přítomnost geologa. Ze závěrů znaleckého posudku podle soudu prvního stupně jednoznačně vyplynulo, za které vady žalovaná odpovídá, tedy o kterých vědět mohla a které naopak vyplývají z vadné projektové dokumentace a žalovaná za ně neodpovídá
4. Vztah účastníků posoudil soud prvního stupně podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“). Při zjištěné existenci záručních vad (uvedených ve výroku I rozsudku) soud prvního stupně posoudil podle § 393 odst. 2 obch. zák. námitku promlčení vznesenou žalovanou a uzavřel, že nejstarší vada č. 13 byla vytknuta reklamačním protokolem ze dne 16. 8. 2011. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla podána dne 20. 4. 2015, měl za to, že nedošlo k uplynutí promlčecí doby ve vztahu k vadám č. 1, 2, 4, 5, 9, 10, 13, 14, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29, 31, 35 a 36.
5. Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I bodu 1 ohledně vady spočívající v poškození sloupu
F1-4 v rohu rizalitu prodejny C105 na západní straně objektu, v poškození sloupu C-8, poškození vaznice v místnosti C104 a uložení vaznice D2, bodu 2 ohledně vady spočívající v poškození a deformaci podlahy rampy na jižní straně budovy na hranici pozemku parc. č. 2880/31 a 2880/29, katastrální území Kročehlavy, bodech 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18 tak, že žalobu zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku I ve zbývajícím rozsahu bodů 1 a 2, a v bodech 7 a 8, ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výrocích IV a V o náhradě nákladů řízení státu a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování dospěl k závěrům odlišným od závěrů soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu vady č. 4, 5, 9, 10, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29 a 31 byly vadami zjevnými patrnými při přejímce díla, u vad č. 4 a 5 nelze pro absenci podrobností dostupné dokumentace stanovit jejich příčinu, tedy případné vadné provedení díla, vada č. 31 nebyla vadou provedení díla, ale vadou projektu, za kterou žalovaná neodpovídá, vada č. 36 není vadou provedení díla, ale vadou celkového návrhu střechy, střecha byla provedena dle projektové dokumentace (chybou projektu je bezspádové odvodňovací úžlabí u navržený způsob uchycení PE parozábrany kotevními prvky mechanického kotvení, při kterém vzniknou v PE folii drobné trhliny a dochází k plošnému perforování parozábrany a ke zvýšení celkové bilanci vodních par v konstrukci), jednotlivý neslepený spoj parozábrany (vada č. 35) je dílčí, avšak nevýznamnou vadou vzhledem k chybně navrženému ukotvení parozábrany. Proto nárok na odstranění vad č. 35 a 36 neměl za důvodný. Současně nepřisvědčil námitce žalované o pozdní notifikaci zjevných vad č. 4, 5, 9, 10, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29 a 31. V situaci, kdy tyto vady žalobkyně oznámila až souhrnnou reklamací ze dne 30. 10. 2014 (případně v průběhu roku 2014 či v roce 2011), tedy s odstupem několika let od protokolárního předání díla dne 20. 1. 2009, nevyhověla požadavku oznámení vady bez zbytečného odkladu po prohlídce provedené co nejdříve po předání předmětu díla podle § 562 odst. 2 písm. a) a b) obch. zák. Avšak vzhledem k tomu, že existence citovaných vad musela být zřejmá i žalované, v souladu s § 562 odst. 3 obch. zák. a § 428 odst. 3 obch. zák. dospěl odvolací soud k závěru, že jsou vyloučeny důsledky vznesení námitky opožděného oznámení vad díla.
7. Za důvodnou však shledal odvolací soud námitku promlčení uplatněného nároku z vad č. 4, 5, 9, 10, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29 a 31, a to podle § 393 odst. 2 obch. zák., neboť u nároků ze záruky běží promlčecí doba ode dne včasného oznámení vady během záruční doby. S ohledem na zjevnost vad, které byly patrné při přejímce díla, měla podle odvolacího soudu žalobkyně vady v průběhu záruční doby včas oznámit (vytknout) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měla zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce podle § 562 odst. 1 obch. zák., tj. nejpozději v únoru 2009, a od tohoto okamžiku běžela čtyřletá promlčecí doba (397 obch. zák.). Byl-li žalobní návrh uplatněn dne 20. 4. 2015, nárok na odstranění těchto zjevných vad považoval odvolací soud za promlčený. Námitku promlčení současně neměl za rozpornou s dobrými mravy. Podle odvolacího soudu byly promlčeny i nároky na odstranění vady č. 1 v rozsahu, v jakém nebyla uplatněna původním žalobním návrhem ze dne 20. 4. 2015 (i shodně v doplnění ze dne 28. 8. 2015), v němž žalobkyně požadovala odstranit praskliny stěn příčných pouze u východní obvodové stěny. Až podáním ze dne 17. 8. 2023 žalobkyně podle odvolacího soudu vadu č. 1 rozšířila o další vady, které nebyly uplatněny původním žalobním žádáním (poškození sloupu F1-4 v rohu rizalitu prodejny C105 na západní straně objektu, poškození sloupu C-8, poškození vaznice v místnosti C104 a uložení vaznice D2). I kdyby tyto vady byly včas oznámeny žalobkyni v záruční době v roce 2013, 2014 či 2015, jak tvrdila žalobkyně, ohledně těchto vad uplatněných u soudu až podáním ze dne 17. 8. 2023 (tj. po uplynutí čtyřleté promlčecí doby) byl nárok podle § 393 odst. 2 obch. zák. již promlčen. Obdobné závěry učinil odvolací soud též ohledně vady č. 2, v rozsahu destruktivního poškození a deformace podlah rampy na jižní straně stavby č. p. 3277, neboť v tomto rozsahu nebyla vada uplatněna původním žalobním žádáním (žalobním petitem bylo původně žádáno odstranění poškození a deformace podlah ramp na východní straně stavby), ale až podáním ze dne 17. 8. 2023.
8. Ve vztahu k vadě č. 1 ve zbylém rozsahu (potažmo vadě č. 14, která se dílem duplikuje s vadou č. 1) odůvodnil odvolací soud částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně neurčitostí části žalobního návrhu, neboť dosud není zřejmé, zda původně žalobním návrhem uplatněná vada doplněná podáním ze dne 28. 8. 2015 odpovídá vadě č. 1 (potažmo vadě č. 14), jak byla později specifikována podáním ze dne 17. 8. 2023, a zda doplněním žalobního návrhu ze dne 17. 8. 2023 byla uplatněna vada spočívající v destruktivním poškození stěn trhlinami pouze u východní obvodové stěny, jak bylo požadováno původním žalobním návrhem, či vada další. V doplnění žalobního žádání ze dne 17. 8. 2023 bylo destruktivní poškození stěn trhlinami lokalizováno v místnostech, které jsou označeny písmenem a číslem bez bližšího označení (prodejny, či jiného využití místnosti) a nelze tak (též při absenci odkazu v žalobě na plán OC Kladno, který nebyl ani přílohou rozsudku) dosud seznat, zda jde o trhliny, které se nacházejí na stěnách toliko u východní obvodové stěny. Byly-li podáním ze dne 17. 8. 2023 uplatněny další vady, tj. další trhliny v jiném místě objektu, které dosud nebyly uplatněny, i ohledně těchto dalších uplatněných vad by byl nárok promlčen. Obdobné závěry o neurčitosti žaloby učinil odvolací soud ve vztahu k vadě č. 2 (v rozsahu poruchy a poškození ramp na východní straně objektu), nebyl-li uveden konkrétní počet ramp, ani jejich umístění. Ohledně vad č. 1 a 2 týkajících se východní strany stavby podle odvolacího soudu nepostavil soud prvního stupně též najisto, kdy byla reklamována každá jednotlivá prasklina, každé poškození a deformace podlah jednotlivých ramp. V tomto ohledu měl proto za předčasný i závěr soudu prvního stupně, že tyto nároky nebyly promlčeny. Ve vztahu k vadě č. 13 (výskyt vody v šachtě s vodoměrem) vytkl odvolací soud soudu prvního stupně, že si neujasnil, zda šlo o vadu provedení díla zhotovitelem (závěry znaleckého posudku ČVÚT v tomto ohledu nebyly jednoznačné), že neučinil skutkový závěr, kdy byla tato vada žalobkyní zjištěna a nevypořádal se s námitkou žalované, že již byla odstraněna.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn) napadla žalobkyně včasným dovoláním, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci a považuje je za přípustné pro otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. byla řešena „pouze okrajově“. Konkrétně:
- žalobkyně namítá, že se odvolací soud (i soud prvního stupně) odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, a ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2907/2022, dále zmiňuje „rozhodnutí č. j. Cdo 2290/2014“ – správně zřejmě rozsudek ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014 – a rozsudek ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz) a Ústavního soudu (odkazuje na nález ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09 – rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz), neposoudil-li žalobu jako celek a nevyčerpal-li obsahově žalobní nárok (dále jen „první otázka“). Domnívá se, že soudy nižších stupňů měly nesprávně za to, že je povinna označit každý jednotlivý projev vady (a to případně i na plánu OC Kladno). Zdůrazňuje, že již v textu původní žaloby a jejího doplnění ze dne 28. 8. 2015 s odkazem na reklamační protokoly vymezila základní vady stavby, jejichž odstranění žalobou požaduje, a to obecně výskyt prasklin, trhlin a deformací zdiva a podlah v objektu, zatékání do budovy, ostatní vady zjištěné znalcem (požárně bezpečnostní řešení), vadu umístění hlavního uzávěru plynu, a že pouze na výzvu soudu prvního stupně byla nucena upřesňovat žalobní tvrzení a petit žaloby, což učinila podáním ze dne 17. 8. 2023. Soudu prvního stupě vytýká, že k takové výzvě (požadavku na upřesnění místa výskytu prasklin) neměl přistoupit, byla-li zjištěna (a zažalována) příčina výskytu prasklin, trhlin a deformací konstrukcí, zdiva a podlah v objektu spočívající v nedostatečném zhutnění podkladních vrstev, a že se tedy neměl zaměřovat výlučně na všechny viditelné projevy. Z uvedeného důvodu považuje za nesprávné též napadené rozhodnutí v jeho zrušující části ohledně částí výroku I rozsudku soudu prvního stupně.
- podle žalobkyně odvolací soud tím, že nesprávně nepřihlédl k žalobním tvrzením (nesprávně zhodnotil obsah žaloby – viz první otázka), vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (odkazuje zejména na rozsudky ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1616/2005, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2020, a na usnesení ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2349/2006, a ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2907/2022) též otázku promlčení nároku na odstranění vad č. 1 a 2 v rozsahu výše uvedeném v měnící části napadeného rozsudku, měl-li za to, že byl takový nárok u soudu uplatněn až podáním ze dne 17. 8. 2023 (dále jen „druhá otázka“). Připomíná, že nárok na odstranění i těchto vad uplatnila již v žalobě ze dne 20. 4. 2015 a že doplnění žaloby ze dne 17. 8. 2023 nebylo novým uplatněním vad, nýbrž pouhým upřesněním míst, v nichž se již dříve uplatněné vady projevují.
- má žalobkyně za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (citované ve vztahu k druhé otázce a také od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 32 Odo 1604/2006, uveřejněného pod číslem 112/2009 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 112/2009“) i při posouzení otázky počátku a uplynutí běhu promlčecí doby u nároku na odstranění vad č. 4, 5, 9, 10, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29 a 31 (dále jen „třetí otázka“). Za nesprávný považuje názor odvolacího soudu že „dojde k promlčení práva na uplatnění vad z prohlídky díla za splnění podmínek dle § 428 odst. 3 obch. zák. dříve, než dojde k uplynutí záruční lhůty“. Je přesvědčena, že musely-li být tyto vady zřejmé i žalované, mohla vady uplatnit po celou dobu běhu záruční lhůty jako vady ze záruky, a nemohla tak promlčecí lhůta uplynout již v únoru 2013, jak uvedl odvolací soud.
- za otázku v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, resp. řešenou „pouze okrajově“ žalobkyně považovala „odlišné faktické hodnocení soudu odvolacího od soudu prvního stupně“, jehož se měl odvolací soud dopustit, uzavřel-li, na rozdíl od soudu prvního stupně že vady č. 17 a 18 nejsou vadami provedení díla (dále jen „čtvrtá otázka“). Odvolacímu soudu vytýká, že ignoroval existenci vady provedení díla zjištěnou ve znaleckém posudku, selektivně poukazoval na celkovou bilanci vodních par v konstrukci a na chybu projektu, nehodnotil závěry dalších znaleckých posudků a nepokusil se o odstranění případných pochybností mezi znaleckými posudky a pouze přihlédl k jednomu z nich, ze kterého navíc nelze spolehlivě dovodit závěr, k němuž následně dospěl. Při přezkoumávání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků podle žalobkyně odvolací soud nepostupoval v souladu s § 127 a § 127a občanského soudního řádu a ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (vyjádřenou mimo jiné v usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
- žalobkyně též namítá, že odvolací soud postupoval v rámci posouzení vad též v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011 (odkázala též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019), neboť neupozornila-li žalovaná jako zhotovitelka na vady projektové dokumentace žalobkyni, nemohla se následně dovolávat nesprávnosti projektového řešení (dále jen „pátá otázka“). Domnívala se současně, že žalovaná měla a mohla při vynaložení odborné péče rozpoznat nevhodnost předané projektové dokumentace (ve vztahu k instalaci parozábrany) a žalobkyni na tuto skutečnost upozornit.
10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně jeho zamítnutí. Podle ní v dovolání nejsou předloženy k řešení žádné právní otázky, jen polemika s některými závěry soudů nižších stupňů, příp. považuje odkazy na rozhodnutí učiněné žalobkyní v dovolání za nepřiléhavé. Má za to, že odvolací soud správně posoudil též otázku promlčení podle § 393 odst. 2 obch. zák. a postupoval v souladu s judikaturou i při odstraňování rozporu ve znaleckých posudcích.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“
12. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolací soud předně posoudil rozsah dovolání žalobkyně s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že ačkoliv žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně pouze co do „výroku I., kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn“, svou dovolací argumentací formulovanou v první otázce ve skutečnosti brojí (jak sama uvedla) i proti té části výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I a věc mu v tam vymezeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., však v tomto rozsahu dovolání není objektivně přípustné, a Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Přípustnost dovolání nezaloží čtvrtá otázka. Jejím prostřednictvím žalobkyně fakticky zpochybňuje zejména hodnocení důkazů (znaleckých posudků) provedené odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř., ovšem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015]. Přípustnost dovolání pro řešení čtvrté otázky nemůže přivodit ani odkaz žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se postupu soudu při odstraňování rozporů ve znaleckých posudcích, neboť odvolací soud na základě zopakování dokazování znaleckými posudky v odvolacím řízení a jejich hodnocení zjevně měl případné nejasnosti za odstraněné (znaleckým posudkem ČVÚT byly podle odvolacího soudu vysvětleny některé rozporné závěry znalce Ing. Ladislava Bukovského) a neměl ani pochybnosti o správnosti znaleckého posudku ĆVÚT, jenž byl ve shodě též se závěry znaleckého posudku Ing. Michala Miltáka. Odvolací soud tedy neměl důvod postupovat podle § 127 odst. 2 o. s. ř. a nemohl se tak odchýlit se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
15. Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustným pro řešení druhé otázky ve spojení s otázkou první, tj. otázky promlčení nároku na odstranění vad díla při sjednané záruce za jakost díla podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. v souvislosti s posuzováním výkladu obsahu žaloby, resp. výkladu předmětu procesního nároku žalobou uplatněného (posuzování žaloby jako celku), neboť na posouzení takové otázky napadené rozhodnutí záviselo a při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
16. Dovolání je přípustné i pro řešení třetí otázky (počátku běhu promlčecí doby nároku ze záruky za jakost podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. v případě aplikace § 428 odst. 3 obch. zák.) a páté otázky (důsledků porušení povinnosti zhotovitele upozornit objednatele na nevhodnou povahu jeho pokynů – projektové dokumentace ke zhotovení díla zhotoviteli předložené – na práva objednatele z vad díla), neboť i řešení těchto otázek bylo pro napadené rozhodnutí určující a odvolací soud při jejich řešení nepostupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
17. Dovolání je důvodné.
Ke druhé otázce
18. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
19. Podle § 79 odst. 1 věty druhé a čtvrté o. s. ř. návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. … Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
20. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné po číslem 57/2003 Sb. rozh. obč., ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 556/2007, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1108/2007, a ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017) se podává, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř žalobci neukládá formulovat návrh rozsudečného výroku, ale jen to, aby z žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li – bez ohledu na to, zda po stránce „kvalitativní“ nebo „kvantitativní“ – neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
21. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se dále podává, že zásada, podle níž soud posuzuje každý procesní úkon podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), se prosadí také při posuzování obsahu žaloby, a tedy i jejího petitu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4722/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 660/2022, nebo ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021). Žalobní návrh je proto třeba posuzovat nikoli jen podle části podání, kterou žalobce označí – výslovně či graficky – jako petit (a která je zpravidla situována do závěru žaloby). Předmět procesního nároku je nutné odvozovat z celého obsahu žalobního podání. V případě nároku na odstranění vad je přitom pro výrok soudu (a tedy i pro dostatečně určitý petit) rozhodující konkrétní popis vady (resp. popis projevů vady), která má být odstraněna.
22. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že nárok na odstranění části vady č. 1 (poškození sloupu F1-4 v rohu rizalitu prodejny C105 na západní stěně objektu, poškození sloupu C8, poškození vaznice v prostoru C104, uložení vaznice D2) byl uplatněn až podáním ze dne 17. 8. 2023. Vycházel z „žalobního požadavku tak, jak byl uplatněn“, přičemž měl za to, že „žalobkyně požadovala odstranit žalobním návrhem podaným soudu dne 20. 4. 2015 praskliny stěn příčných u východní obvodové stěny (č. l. 6)“. K závěru o opožděném uplatnění dospěl též ohledně nároku na odstranění části vady č. 2 (destruktivního poškození a deformace podlah rampy na jižní straně stavby č. p. 3277), neboť dle odvolacího soudu rovněž neměl být uplatněn „původním žalobním žádáním“.
23. V rozporu s výše citovanými judikaturními závěry však takto odvolací soud při posouzení toho, čeho se žalobkyně žalobou domáhala, zjevně nevycházel z celého obsahu žaloby, nýbrž pouze ze závěrečné části žaloby (příp. též závěrečné části doplnění žaloby ze dne 28. 8. 2015), v níž soudu navrhovala vlastní formulaci výroku rozsudku označenou jako „žalobní petit“. Nezohlednil tak, že v článku V žaloby žalobkyně uvedla, že „žalobce touto žalobou uplatňuje krom řady drobných vad, které byly více méně žalovaným průběžně odstraňovány, tři základní okruhy vad díla, které postupně a zatím bez výsledku u žalovaného v rámci záruční lhůty řádně uplatnil od data 1. 11. 2012 do souhrnné reklamace ze dne 8. 12. 2024. Základní vadou budovy je vada projevující se v opakovaném výskytu prasklin zdiva včetně podlah a obkladů a deformací různých částí budovy.“ Odkázala současně na konkrétní výčet jednotlivých reklamačních protokolů a dodala, že „…souhrnně byla tato vada jako vada nestabilní konstrukce celé budovy projevující se prasklinami zdiva a pohybem podlah reklamována přípisem ze dne 8. 12. 2014.“ Obdobně pak žalobkyně uvedla v článku II doplnění žaloby ze dne 28. 8. 2015: „Jak již uvedl žalobce v žalobě, vady, které se vyskytují na budově, lze rozdělit do tří okruhů tak, jak je v žalobě a přiložených znaleckých posudcích popsáno. … Žalobce touto žalobou proto uplatňuje vady díla, které byly reklamovány postupně ode dne 1. 11. 2012 až do souhrnné reklamace ze dne 8. 12. 2024. … Základní vadou budovy je vada spočívající v opakovaném výskytu prasklin zdiva, v některých částech zjevných trhlin na zdech i podlah a obkladů a deformací omítek a podlah v různých částech budovy … další praskliny, deformace zdiva a podlah, které se počaly projevovat zejména v roce 2013, průběžně na různých místech budovy, v různé intenzitě, a to jak uvnitř objektu, tak u nájezdových ramp při východní stěně objektu … konstrukce stavby tak, jak ji žalovaný zhotovil nesplňuje požadavek mechanické odolnosti a stability taj, jak ukládá příslušný právní předpis na technické požadavky stavby. Tedy konstrukce budovy zhotovené žalovaným, nejméně v části C, ale spíš v celé ploše budovy nesplňuje požadavek § 16 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 137/1998 Sb. … což se ve výsledku projevuje pohybem dlažby, prasklinami zdiva a v některých případech i trhlinami samotné konstrukce. Proto žalobce … uplatnil dne 12. 6. 2014 … obecnou reklamaci vadného založení … v současné době nejsou odstraňovány ani praskliny, ani deformace zdiva a podlah vznikající na různých místech v podstatě v celém prostoru budovy.“
24. Z tohoto dalšího obsahu žaloby (a jejího doplnění) tedy vyplývalo, že jsou žalobou uplatňovány veškeré vady reklamované konkrétně citovanými reklamačními protokoly, včetně vady založení budovy a nestabilní konstrukce celé budovy, jejímž projevem měly být právě veškeré praskliny (trhliny) zdiva, obkladů a omítek, deformace a poškození podlah a deformace různých částí budovy, vyskytující se v podstatě v celém OC Kladno. I v žalobkyní navrhovaném „petitu žaloby“ obsaženém v závěru žaloby (a jejího doplnění) přitom při vymezení projevů vady poškození stěn „u východní obvodové stěny“ žalobkyně uvedla slovo „zejména“ a současně též projev vady označila tím, že (zjevně celá) „konstrukce stavby nesplňuje požadavek mechanické odolnosti“. Obdobně pak toto uvedla i ve vztahu k vadě „poškození a deformace podlah rampy na východní straně stavby“. I tento obsah žalobního žádání odvolací soud pominul, dovodil-li, že se původně žalobou domáhala žalobkyně odstranění pouze vad, které se nachází na východní straně stavby.
25. I pokud by soud měl s ohledem na takto vymezený obsah žaloby pochybnosti o tom, zda žalobkyně žalobou skutečně žádá odstranění reklamovaných vad (vycházejících z vady založení budovy nestabilní konstrukce a projevujících se prasklinami, deformacemi a poškozením prvků konstrukce stavby) v celém objektu či jen v některé jeho části, tj. spatřoval-li by v takovém vymezení vzájemný logický rozpor obsahu žaloby, měl žalobkyni vyzvat k odstranění vady žaloby ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. (i takto případně neurčitá žaloba by však již vyvolávala účinky stavění promlčecí lhůty, pokud by byla následně v řízení její neurčitost odstraněna, ať již na výzvu soudu či z vlastní iniciativy účastníka – srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4802/2010, a další rozhodnutí v něm citovaná, včetně nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/01, nebo též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 735/2014). Z obsahu dalších podání žalobkyně je přitom zřejmé, že se v řízení domáhala (již od počátku) odstranění vad projevujících se prasklinami, deformacemi či poškození konstrukcí vyskytujícími se v podstatě v celém OC Kladno. Podáním ze dne 17. 8. 2023 tedy žalobkyně neuplatňovala jiné vady než ty, které již dříve uplatnila žalobou, pouze na výzvu soudu prvního stupně podrobněji specifikovala lokalizaci projevů takových již dříve uplatněných vad. Je tedy nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v závěru, že vady č. 1 a 2 v rozsahu popsaném v měnícím výroku odvolacího soudu uplatnila žalobkyně u soudu poprvé až v podání ze dne 17. 8. 2023.
26. V důsledku výše uvedeného nesprávného právního posouzení pak nemůže obstát jako správný ani právní závěr odvolacího soudu o promlčení nároku na odstranění těchto vad podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák., vycházející z předpokladu, že účinky stavění promlčecí lhůty nastaly až dne 17. 8. 2023 (tj. v době, kdy již museli být tyto nároky promlčeny i podle tvrzení žalobkyně o době, kdy uvedené záruční vady oznámila žalované), neboť účinky stavění promlčecí doby nastaly již podáním žaloby ze dne 20. 4. 2015.
Ke třetí otázce
27. Podle § 393 odst. 2 obch. zák. u práv z vad věcí běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené nebo ode dne, kdy byla porušena povinnost věc převzít. U nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby a u nároků z právních vad od uplatnění práva třetí osobou.
28. Podle § 562 obch. zák. objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla (odst. 1). Soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle možnosti objednatele co nejdříve po předání předmětu díla, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba (odst. 2). Ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2 (odst. 3).
29. Podle § 428 odst. 2 obch. zák. k účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží.
30. Podle § 428 odst. 3 obch. zák. účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží.
31. Pokud jde o oznámení vad, z rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že soud práva z odpovědnosti za vady nepřizná, pokud objednatel neoznámí zhotoviteli vady ve lhůtách uvedených v § 562 odst. 2 obch. zák. a zhotovitel nedodržení lhůty v soudním řízení namítne (srov. § 562 odst. 3 ve spojení s § 428 odst. 2 obch. zák.). Pokud však zhotovitel věděl nebo vědět musel v době předání předmětu díla o skutečnostech, jejichž důsledkem jsou vady díla (srov. § 562 odst. 3 ve spojení s § 428 odst. 3 obch. zák.), může se objednatel domoci u soudu práv z odpovědnosti za vady bez ohledu na nedodržení lhůt podle § 562 odst. 2 obch. zák. a námitku zhotovitele (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, nebo ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014).
32. V R 112/2009 pak Nejvyšší soud dovodil, že je třeba rozlišovat existenci vady, dobu, ve které musí objednatel vady díla zhotoviteli oznámit (reklamační lhůtu), a promlčecí dobu, ve které musí být právo z odpovědnosti za vady uplatněno u soudu. V případě, že byla sjednána záruka za jakost, musí vady existovat v této záruční době. Objektivní reklamační lhůta v případě skryté vady odpovídá délce záruční doby. To však pouze v případě, že nenastanou okolnosti předpokládané v § 428 odst. 3 obch. zák. Pokud tyto okolnosti nastanou, není délka reklamační doby omezena. Aby nedošlo k jejich promlčení, musí být práva z odpovědnosti za vady, resp. nároky ze záruky za jakost samozřejmě uplatněny u soudu, resp. v rozhodčím řízení v promlčecí době (obdobně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2568/2012).
33. Otázkou promlčení práv z odpovědnosti za vady díla zhotoveného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku, v níž byla sjednána záruka za provedení díla, se Nejvyšší soud zabýval v (žalobkyní citovaném) rozsudku ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1616/2005. Ztotožnil se přitom se závěrem odvolacího soudu, dle něhož se v případě nároků ze záruky za jakost aplikuje speciální ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák., podle kterého u nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby a u nároků z právních vad od uplatnění práva třetí osobou. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku dodal, že ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. je speciálním ustanovením, které upravuje běh promlčecí doby v případě práv z odpovědnosti za vady. Toto ustanovení se aplikuje jak v případě, že se strany dohodly na termínu odstranění vad, tak i v případě, že mezi nimi k této dohodě nedošlo. V případě práv z odpovědnosti za vady tudíž nelze aplikovat ustanovení 392 odst. 1 obch. zák. (shodně srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3362/2007, ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3915/2019, či ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2020).
34. Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá, že v případě, kdy zhotovitel věděl nebo vědět musel v době předání předmětu díla o skutečnostech, jejichž důsledkem jsou vady díla (srov. § 428 odst. 3 ve spojení s § 562 odst. 3 obch. zák.), není oznámení vad limitováno lhůtami podle § 562 odst. 2 obch. zák. a za takové situace se proto za včasné oznámení ve smyslu § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. považuje každé oznámení vad učiněné kdykoliv během záruční doby. Jinak řečeno v situaci, kdy lze aplikovat § 428 odst. 3 obch. zák. běží promlčecí doba pro uplatnění nároků ze záruky za jakost podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. ode dne, kdy byla vada skutečně oznámena během záruční doby (srov. též PLÍVA, S. § 393. In: ŠTENGLOVÁ, I. PLÍVA, S. TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1057).
35. V projednávané věci odvolací soud ve vztahu k nárokům ze záruky za jakost týkajícím se vad č. 4, 5, 9, 10, 15, 16, 21, 22, 25, 28, 29 a 31, které byly patrné při přejímce díla, spojoval počátek běhu promlčecí doby podle § 393 odst. 2 obch. zák. s okamžikem, kdy měla žalobkyně tyto zjevné vady zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce podle § 562 odst. 1 obch. zák. [v souladu s lhůtou podle § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák.], tj. vzhledem k tomu, že dílo bylo předáno dne 20. 1. 2009, měla žalobkyně podle odvolacího soudu vady vytknout po provedení včasné prohlídky nejpozději v únoru 2009 a od února 2009 (jako dne včasného oznámení těchto vad) tedy podle odvolacího soudu začala běžet čtyřletá promlčecí doba.
36. Toto právní posouzení počátku běhu promlčecí doby odvolacím soudem není správné vzhledem k výše uvedeným judikaturním závěrům. V situaci, kdy odvolací soud ve vztahu k uvedeným zjevným vadám současně shledal důvody pro aplikaci § 428 odst. 3 obch. zák., počala běžet promlčecí doba k uplatnění nároku ze záruky za jakost ohledně těchto vad podle § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák., vždy od jejich skutečného oznámení žalobkyní žalované v průběhu záruční doby, bez zřetele na to, že takové oznámení nebylo učiněno ve lhůtě podle § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák. Jako správný tedy nemůže obstát ani závěr o tom, že v době podání žaloby byl tento nárok již promlčen.
K páté otázce
37. Podle § 551 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna (odst. 1). Zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při nedokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu (odst. 2). Zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem (odst. 3).
38. Podle § 561 obch. zák. neodpovídá zhotovitel za vady díla, jestliže tyto vady byly způsobeny použitím věcí předaných mu k zpracování objednatelem v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nevhodnost těchto věcí nemohl zjistit nebo na ně objednatele upozornil a objednatel na jejich použití trval. Zhotovitel rovněž neodpovídá za vady způsobené dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit.
39. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi ve vztahu k výkladu výše uvedených ustanovení dovodil, že zhotovitel, který nesplnil povinnost upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče, odpovídá za vady díla způsobených použitím takových nevhodných věcí nebo pokynů. Takovým nevhodným pokynem přitom může být též projektová dokumentace předaná objednatelem zhotoviteli (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2907/2022).
40. S ohledem na dispozitivní charakter ustanovení § 551 odst. 1 obch. zák. je třeba též vycházet při úvaze o obsahu závazkového vztahu mezi účastníky (o jejich vzájemných právech a povinnostech) především z toho, co mezi nimi bylo ujednáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3093/2009).
41. V projednávané věci odvolací soud ve vztahu k vadě č. 31 (ochrana strojovny stabilního hasícího zařízení) nad rámec svého závěru o promlčení nároku na odstranění této vady též uzavřel, že jde o vadu projektu SHZ, za kterou žalovaná neodpovídá. Ke stejným závěrům dospěl také ohledně nároku na odstranění vzájemně úzce souvisejících vad č. 35 (neslepení spoje parozábrany na střeše) a 36 (zvýšená bilance vlhkosti, nesplnění požadavku kondenzace vodních par střešního pláště). Při úvaze, zda žalovaná za takové vady odpovídá, však v rozporu s uvedenými judikaturními závěry nijak nezohlednil ustanovení § 551 odst. 1 a 3 obch. zák. (ačkoliv např. ve vztahu k vadám č. 4 a 5 se tímto ustanovením zabýval – srov. odst. 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí), resp. opomněl se v tomto ohledu zabývat obsahem ujednání v článku XV smlouvy o dílo, podle nějž byla žalovaná povinna kdykoli upozornit žalobkyni a TDI písemnou formou (např. zápisem ve stavebním deníku, dopisem, zápisem z kontrolního dne apod.) též na rozpory a neúplnosti v projektové dokumentaci nebo na nevhodnou povahu věcí předaných žalobkyní, popř. jejích pokynů. Opomněl tedy posoudit, zda žalovaná mohla ohledně těchto částí stavby nesprávnost projektové dokumentace zjistit při vynaložení odborné péče a zda tedy případně neodpovídá za tyto vady vyskytující se v OC Kladno v důsledku svého případného pochybení, co do povinnosti upozornit žalobkyni na nevhodnost předané projektové dokumentace. Právní posouzení věci, jak jej učinil odvolací soud ve vtahu k vadám č. 31, 35 a 36, je tedy v tomto ohledu neúplné, a tudíž nesprávné.
42. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové jiné vady řízení dovolací soud nezjistil.
43. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí dány nejsou, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
44. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
45. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu