Plný text
23 Cdo 2535/2025-1248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Správy železnic, státní organizace, se sídlem [adresa] Nové Město, identifikační číslo osoby [IČO], za účasti 1) PKP CARGO INTERNATIONAL a. s., se sídlem [adresa] Muglinov, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem [adresa] 2) Arriva Services a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 3) ARRIVA vlaky s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 4) AŽD Praha s.r.o., se sídlem [adresa] Záběhlice, identifikační číslo osoby [IČO], 5) BF Logistics s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem [adresa] 6) CityRail, a.s., se sídlem [adresa] Michle, identifikační číslo osoby [IČO], 7) CZ Logistics, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 8) ČD Cargo, a.s., se sídlem [adresa] c, Holešovice, identifikační číslo osoby [IČO], 9) České dráhy, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 10) DBV-ITL, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 11) EDIKT a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 12) Elektrizace železnic Praha a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 13) EUROVIA CZ a.s., se sídlem [adresa] Michle, identifikační číslo osoby [IČO], 14) Express Group, a. s., se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/B, Slovenská republika, registrační číslo 35795123, 15) EP Cargo a.s. se sídlem [adresa] a, Nusle, identifikační číslo osoby [IČO], 16) FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., se sídlem [adresa] Trnitá, identifikační číslo osoby [IČO], 17) GJW Praha spol. s r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 18) GW Train Regio a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 19) Chládek & Tintěra, a.s., se sídlem [adresa] Předměstí, identifikační číslo osoby [IČO], 20) Chládek a Tintěra Havlíčkův Brod, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 21) Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 22) IDS - Inženýrské a dopravní stavby Olomouc a.s., se sídlem [adresa] Nová Ulice, identifikační číslo osoby [IČO], 23) IDS CARGO a.s., se sídlem [adresa] Nová Ulice, identifikační číslo osoby [IČO], 24) JARO Česká Skalice, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 25) Jindřichohradecké místní dráhy, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 26) KK - provoz a opravy lok. s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 27) KŽC Doprava, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 28) Leo Express Global a.s., se sídlem [adresa] Žižkov, identifikační číslo osoby [IČO], 29) Lokálka Group, spolek, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 30) LOKO TRANS s.r.o., se sídlem [adresa] a, identifikační číslo osoby [IČO], 31) LokoTrain s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 32) LTE Czechia s.r.o., se sídlem [adresa] Krásné Březno, identifikační číslo osoby [IČO], 33) MBM rail s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 34) METRANS, a.s., se sídlem [adresa] Uhříněves, identifikační číslo osoby [IČO], 35) METRANS Rail s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 36) N+N - Konstrukce a dopravní stavby Litoměřice, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 37) NOR a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 38) OHLA ŽS, a.s., se sídlem [adresa] b, Slatina, identifikační číslo osoby [IČO], 39) OLOMOUCKÁ DOPRAVNÍ s.r.o., se sídlem [adresa] Chválkovice, identifikační číslo osoby [IČO], 40) Ostravská dopravní společnost, a.s. v likvidaci, se sídlem [adresa] Přívoz, identifikační číslo osoby [IČO], 41) PKP CARGO S. A., se sídlem ve [adresa] zastoupené Mgr. Petrou Ledvinkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] 2) Prvá Slovenská železničná, akciová spoločnosť, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 43) Puš s.r.o., se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 44) Rail Cargo Austria Aktiengesellschaft, se sídlem ve Vídni, Am Hauptbahnhof 2, Rakouská republika, registrační číslo FN 248731g, 45) Rail system s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 46) RegioJet a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem [adresa] 47) RETROLOK s.r.o., se sídlem [adresa] Smíchov, identifikační číslo osoby [IČO], 48) RM LINES, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 49) RTS RAIL TRANSPORT SERVICE GMBH, se sídlem v Grazu, Puchstrasse 184b, Rakouská republika, registrační číslo FN252571d, 50) RUTR, spol. s r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 51) SANRE, spol. s r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 52) SART-stavby a rekonstrukce a.s., se sídlem [adresa] b, identifikační číslo osoby [IČO], 53) SD - Kolejová doprava, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 54) SEŽEV-REKO, a.s., se sídlem [adresa] Přízřenice, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem [adresa] 55) Skanska a.s., se sídlem [adresa] a, Karlín, identifikační číslo osoby [IČO], 56) Slezské zemské dráhy, o.p.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 57) SLEZSKOMORAVSKÁ DRÁHA a.s., se sídlem [adresa] Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby [IČO], 58) Slovenská železničná dopravná spoločnosť, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 59) Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 60) Stavební firma CARDA-MÜLLER s.r.o., se sídlem [adresa] Chválkovice, identifikační číslo osoby [IČO], 61) Středočeská železniční společnost s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 62) TOMI - REMONT a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 63) TONCUR s.r.o. v likvidaci, se sídlem [adresa] Vysočany, identifikační číslo osoby [IČO], 64) TORAMOS, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 65) VIAMONT Servis a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 66) Trakce, a.s. „v likvidaci“, se sídlem [adresa] Přívoz, identifikační číslo osoby [IČO], 67) TRAMO RAIL, a.s., se sídlem [adresa] a, Chválkovice, identifikační číslo osoby [IČO], 68) Traťová strojní společnost, a.s., se sídlem [adresa] Košíře, identifikační číslo osoby [IČO], 69) TSS Cargo a.s., se sídlem [adresa] Košíře, identifikační číslo osoby [IČO], 70) TSS GRADE, a. s., se sídlem [adresa] Staré Mesto, Slovenská republika, identifikační číslo osoby [IČO], 71) ORLEN Unipetrol Doprava s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 72) ARRIVA autobusy a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 73) VIAMONT a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 74) STRABAG Rail a.s., se sídlem [adresa] Střekov, identifikační číslo osoby [IČO], 75) VÍTKOVICKÁ DOPRAVA a.s., se sídlem [adresa] a, Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby [IČO], 76) Die Länderbahn GmbH DLB, se sídlem ve Viechtachu, Bahnhofsplatz 1, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 4299, 77) ZABABA, s.r.o., se sídlem [adresa] Hlubočepy, identifikační číslo osoby [IČO], o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 75/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2024, č. j. 15 Co 164/2022-1101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 6) CityRail, a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 46) RegioJet a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky 1) až 77) s výjimkou účastnic 6) a 46) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 63 C 75/2019-816, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 63 C 75/2019-942, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy č. j. 151/2012-130-SPR/2 ze dne 8. 1. 2013, jakož i rozhodnutí Drážního úřadu č. j. DUCR-46093/12/KJ ze dne 10. 9. 2012, a řízení ve věci zastavil (výrok I); dále řízení mezi žalobkyní a účastníkem Max Cargo s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastavil (výrok II); a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (výrok III a IV); dále řízení mezi žalobkyní a účastníkem TCHAS ŽD s. r. o. v likvidaci, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastavil (výrok III opravného usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů mezi žalobkyní a tímto účastníkem (výrok IV opravného usnesení).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 15 Co 164/2022-1101, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok); dále žalobkyni poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky navzájem i vůči státu (třetí a čtvrtý výrok).
3. Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení výše uvedených rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy s tím, že požadovala, aby nadále platilo Prohlášení o dráze v původním znění, tedy ve znění nedotčeném správním řízením vedeném na základě návrhu účastníka 1), v němž správní orgány vydaly napadená rozhodnutí. Odvolací soud dospěl s ohledem na současný vývoj judikatury Nejvyššího soudu k závěru, že uvedená rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy nejsou rozhodnutími, jimiž bylo rozhodnuto o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, a postupoval proto podle § 104b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení zastavil.
4. K námitkám žalobkyně, která nesouhlasila s tím, že jde o věc, která má být řešena ve správním soudnictví, odvolací soud odkázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž se § 65a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném od 1. 2. 2022, (dále jen „zákon o dráhách“), který byl do zákona vložen novelou č. 426/2021 Sb. a který svěřuje přezkum rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře správním soudům, aplikuje i na soudní řízení zahájená před účinností novely (podrobně viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023).
5. Odvolací soud se vypořádal rovněž s námitkami žalobkyně, že dosavadní judikatura Nejvyššího soudu se zabývala přezkumem rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, a v nyní probíhajícím řízení jde o rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy. Odvolací soud uzavřel, že uvedené závěry judikatury je možno aplikovat i na rozhodnutí týkající se prohlášení o dráze, která byla vydána Drážním úřadem a Ministerstvem dopravy, neboť v obou případech se jedná o rozhodnutí shodné podstaty, kterými bylo rozhodováno o přezkumu prohlášení o dráze podle zákona o dráhách, a toliko s ohledem na vývoj právní úpravy působnosti jednotlivých úřadů (jejíž konkrétní vývoj odvolací soud v odůvodnění rozebral), docházelo novelizacemi zákona k přesunům působnosti k rozhodování o změně prohlášení o dráze. Podle zákona o dráhách účinného do 30. 11. 2016 (tj. do vzniku Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře) vykonával působnost regulačního subjektu (oprávněného mimo jiné rozhodovat o změně prohlášení o dráze podle § 34g odst. 3 zákona o dráhách) Drážní úřad a přezkum jeho rozhodnutí náležel Ministerstvu dopravy.
6. Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud považoval Ministerstvo dopravy za úřad, který byl v době vydání svého rozhodnutí oprávněn rozhodovat o přezkumu prohlášení o dráze. Závěry dosavadní judikatury proto odvolací soud vztáhl i na nyní projednávanou věc, byť předmětem přezkumu není rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (či jeho předsedy jako přezkumného orgánu), ale rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy jako rozhodnutí přezkumné, neboť neshledal žádný logický důvod pro to, aby totožné rozhodnutí (byť vydané jiným správním orgánem) bylo přezkoumáváno v odlišném režimu.
7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení právní otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Konkrétně se jednalo o otázku působnosti § 65a zákona o dráhách vloženého novelou provedenou zákonem č. 426/2021 Sb. rovněž na rozhodnutí jiných správních orgánů než Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, které nebyly „Úřadem“ ve smyslu legislativní zkratky zavedené zákonem o dráhách.
8. Dovolatelka nesouhlasila s tím, že odvolací soud ustanovení § 65a odst. 2 zákona o dráhách aplikoval i na nyní projednávanou věc, ačkoli rozhodnutí nevydal Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, s nímž zákon o dráhách pracuje pod legislativní zkratkou „Úřad“, nýbrž šlo o rozhodnutí Ministerstva dopravy, které v době vydání napadeného rozhodnutí (do novely provedené zákonem č. 180/2014 Sb.) vykonávalo působnost odvolacího orgánu proti rozhodnutím regulačního orgánu (tj. Drážního úřadu). Podle dovolatelky nelze § 65a odst. 2 zákona o dráhách aplikovat na rozhodnutí vydaná jiným orgánem, než „Úřadem“, o němž citované ustanovení hovoří, tedy Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře (či nyní Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Odvolací soud vyložil judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci § 65a zákona o dráhách nepřípustně extenzivně, neboť Nejvyšší soud své závěry vyslovil pouze ohledně rozhodnutí vydaných Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře. Podle dovolatelky nelze rozhodnutí Ministerstva dopravy považovat za rozhodnutí Úřadu ve smyslu legislativní zkratky, kterou používá zákon o dráhách (srov. § 22a odst. 5 a § 54 zákona o dráhách).
9. Dovolatelka dále namítala, že řízení je stiženo průtahy, neboť řízení je vedeno 11 let a nyní je žalobkyně rozhodnutím odvolacího soudu odkázána žalovat věc znovu, tentokrát ve správním soudnictví. Závěrem proto navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. K dovolání se vyjádřila účastnice 6) CityRail, a.s., která uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za správné, neboť odvolací soud správně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu a rovněž z toho, že Drážní úřad i Ministerstvo dopravy byly v době vydání žalobou napadených rozhodnutí těmi správními orgány, které vykonávaly pravomoci regulačního subjektu a přezkoumávaly prohlášení o dráze. Účastnice 6) proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
11. Účastnice 46) RegioJet a.s. ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné a argumentace v dovolání k nesprávnému právnímu posouzení je nedostatečná. Účastnice 46) proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, příp. zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, za kterou jedná její zaměstnanec, který má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
14. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání není přípustné.
16. Nejvyšší soud ve svém rozhodování, konkrétně v usnesení ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023, dospěl k závěru, že podle § 65a odst. 2 zákona o dráhách ve znění účinném od 1. 2. 2022 jsou k přezkumu rozhodnutí Úřadu i v řízeních zahájených před tímto datem příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví. Učinil tak na základě výkladu účelu a smyslu novely zákona o dráhách provedené zákonem č. 426/2021 Sb., kterou bylo do zákona o dráhách vloženo ustanovení § 65a odst. 2, jež spočívaly především v zavedení takového režimu soudního přezkumu, u něhož nebude existovat pochybnost o souladu s unijním právem, což platí i pro soudní řízení již zahájená. Dovodil proto, že z uvedeného důvodu je třeba vztáhnout časové účinky § 65a odst. 2 zákona o dráhách ve znění účinném od 1. 1. 2022 i na soudní řízení již zahájená a projednávaná podle části páté občanského soudního řádu (srov. též navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1455/2023, a ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3643/2023, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 478/2024, či ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 25 Cdo 548/2024, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 2816/24).
17. Dovolací soud pak nemá důvod odchýlit se od výše citovaných závěrů své dosavadní judikatury ani v nyní projednávané věci. Na uvedeném závěru o aplikaci § 65a odst. 2 zákona o dráhách rovněž na řízení zahájená před 1. 2. 2022, pak ničeho nemění ani to, že v nyní projednávané věci o změně prohlášení o dráze rozhodoval Drážní úřad a Ministerstvo dopravy (v postavení odvolacího správního orgánu), neboť jak správně uvedl odvolací soud, jednalo se ve své podstatě o totožné rozhodnutí (o téže věci – změně prohlášení o dráze), které bylo v době vydání rozhodnutí [tj. v režimu zákona o dráhách účinném ke dni 10. 9. 2012 (rozhodnutí Drážního úřadu) a 8. 1. 2013 (rozhodnutí Ministerstva dopravy)] svěřeno do působnosti jiného správního orgánu. Vzhledem k tomu, že Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře byl zákonodárcem zřízen až zákonem č. 320/2016, účinným od 1. 12. 2016, je logické, že v nyní projednávané věci vzhledem k době vydání napadených rozhodnutí nemohl rozhodnutí vydat Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře.
18. Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená odlišnost spočívající v tom, že v době vydání napadených rozhodnutí bylo rozhodování o prohlášení o dráze svěřeno zákonem jinému správnímu orgánu, nemůže sama o sobě vést k závěru o neaplikovatelnosti výše citované judikatury na nyní projednávaný případ. I v nyní projednávaném případě stále platí důvody, pro které Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil použitelnost § 65a odst. 2 zákona o dráhách i na řízení zahájená před účinností novely provedené zákonem č. 426/2021 Sb.; jednalo se zejména o účel právní úpravy směřující k vyloučení pochybností o souladu dosavadní právní úpravy s unijním právem vzhledem k požadavku unijního práva na jednotné rozhodování vnitrostátního regulačního úřadu a s tím spojenému požadavku na soudní přezkum takových rozhodnutí, které s ohledem na místní příslušnost správních soudů a způsob přezkumu rozhodnutí správních orgánů mají naplňovat soudy ve správním soudnictví (podrobněji viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023). Pouhá skutečnost, že v nyní projednávané věci bylo napadeno rozhodnutí o změně prohlášení o dráze, které vydal Drážní úřad, resp. Ministerstvo dopravy v přezkumné instanci, a nikoli Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, nemůže vést k odlišnému závěru o tom, které soudy jsou příslušné takové věci projednat a rozhodovat o nich.
19. Vytýkala-li žalobkyně v dovolání soudům nižších stupňů též průtahy v řízení, uplatnila tím námitku vady řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci (a to pouze některých vad) by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Toto tvrzení žalobkyně nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Navíc průtahy v řízení nemohou založit vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani vadu uvedenou v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004).
20. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a účastnice 6), jež nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., k tomuto dovolání podala vyjádření. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí proto náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem. Zmíněným předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle jejíhož § 2 odst. 3 má tato náhrada činit 300 Kč.
22. Nelze ovšem přehlédnout, že tuto paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl proto, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými [viz důvodovou zprávu k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom vyhláškou stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával advokátní tarif v § 13 odst. 3 (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem.
23. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady (v zásadě) týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž je v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 (a jenž není podle čl. 95 Ústavy vázán vyhláškou jako podzákonným předpisem, jejíž soulad se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou je oprávněn posoudit) dospěl k závěru, že je namístě přiznat účastnici 6) v souvislosti s vyjádřením k dovolání podaným po 1. 1. 2025 na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč.
24. Náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná účastnici 46) sestává z odměny advokáta, jejíž výši dovolací soud určil v rozsahu jedné poloviny sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání nikoli ve věci samé) ve výši podle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. ve výši 2 310 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněné pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jeho hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % daně z přidané hodnoty, celkem tedy náhrada nákladů náležející účastnici 46) činí 3 340 Kč.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu