Plný text
23 Cdo 3176/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. V. T., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem [adresa] ohledně zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, ve věci místní příslušnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 159 C 145/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2013, č. j. 57 Co 662/2013 – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2014, č. j. 57 Co 662/2013 – 80, takto.
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 25. dubna 2013, č. j. 159 C 145/2011 – 25, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2013, č. j. 159 C 145/2011 – 28, výrokem I. vyslovil svou místní nepříslušnost a výrokem II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 7 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s tím, že žalovaná nemá v obchodním rejstříku zapsanou žádnou organizační složku, proto je místně příslušným k řízení obecný soud žalované podle § 84 o. s. ř, kterým je podle § 85 odst. 3 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu má žalovaná (právnická osoba) sídlo, tedy nikoliv Okresní soud v Ostravě, jak uplatnil žalobce, a to s odkazem na skutečnost, že uzavřel pojistnou smlouvu s žalovanou na pobočce pojišťovny žalované v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. srpna 2013, č. j. 57 Co 662/2013 – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2014, č. j. 57 Co 662/2013 – 80, změnil žalobcem napadené usnesení Okresního soudu v Ostravě tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě se nevyslovuje a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Odvolací soud dovodil, že zápis organizační složky v obchodním rejstříku není nutností pro možnost vycházet z umístění této organizační složky při posouzení místní příslušnosti, a že za organizační složku je třeba považovat i provozovnu žalované (odkázal na judikát uveřejněný pod označením R 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodl proto, že v řízení bude jako místně příslušný ve smyslu § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pokračovat Okresní soud v Ostravě, když za provozovnu lze nepochybně považovat označené „překážkové pracoviště“ pojišťovny v Ostravě (takto označené i žalovanou), která má v Ostravě stálé umístění a je prostorově odlišena od sídla žalované v Praze, přičemž na tomto překážkovém pracovišti je uskutečňována podnikatelská činnost pojišťovnictví a toto pracoviště (resp. pobočka) je i označena obchodní firmou žalované.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má za to, že judikatura v otázce řešení místní nepříslušnosti soudu je nejednotná. Žalovaná je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a navíc překvapivé, proto navrhla jeho změnu tak, že nebude vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě.
Žalobce ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolatelka nevymezila řádně předpoklady přípustnosti dovolání. Pokud by přesto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto jako nedůvodné, neboť k řízení je podle 87 písm. c) o. s. ř. vedle obecného soudu žalované příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaná svou organizační složku, tj. mimo jiné i v Ostravě, jíž se spor týká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Namítá-li dovolatelka nejednost judikatury rozhodování soudů o místní příslušnosti, lze z obsahu dovolání dovodit, že dovolatelka svojí námitkou míní, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky místní nepříslušnosti soudu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Judikatura v řešení této otázky není nejednotná. Otázka místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky (jako to je podle skutkových zjištění soudu i v daném případě), již totiž byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud rozhodl v souladu s touto judikaturou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1975/2014). Nejvyšší soud při řešení této otázky v uvedeném rozhodnutí navázal na ustálenou judikaturu (viz rozhodnutí R 50/1966), kdy konstatoval, že z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 1965, sp. zn. 5 Co 616/65, publikovaného pod číslem 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, vyplývá, že ustanovení § 87 písm. c) tehdy platného občanského soudního řádu [nyní, resp. ve znění do 31. 12. 2013, § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ] lze použít i v případě, že nižší složka, které se spor týká, nemá právní subjektivitu. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí též uvedl, že judikatura dovolacího soudu je ustálena i v závěru, že provozovna je ve smyslu § 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, organizační složkou podniku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1199/98 a též ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Nd 117/2012).
Je namístě ještě konstatovat, že námitky ohledně překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolaní žalované podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl, neboť neshledal jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení v řízení o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. K. H. senátu