Plný text
23 Cdo 844/2019-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně ArcelorMittal Ostrava a.s., se sídlem [adresa] Kunčice, [PSČ obec], doručovací číslo: 70702, IČO [IČO], proti žalovanému H. G., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem se sídlem [adresa] částky 70 760 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 19 986 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 495/1999, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 Cmo 107/2017-258, takto:
Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 Cmo 107/2017-258, potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 5 2017, č. j. 13 Cm 495/1999-242, jímž byl zamítnut návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů pro splnění podmínky k podání dovolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. bod 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud účastníky v napadeném usnesení nesprávně poučil, že proti jeho rozhodnutí je dovolání přípustné, budou-li naplněny předpoklady pro přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012 nebo ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1848/2018-veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz).
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo podáno žalovaným dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o ustanovení zástupce, není dovolání objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu