Plný text
23 Nd 481/2024-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v exekuční věci oprávněné BRS, a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Jurajem Bystrickým, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti povinné ProPharma Group s.r.o., se sídlem [adresa] Slovenská republika, identifikační číslo osoby [IČO], o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 EXE 23/2024, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „o. s. ř.“), takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 EXE 23/2024 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
1. Okresnímu soudu v Břeclavi byla dne 27. 5. 2024 doručena žádost soudní exekutorky Mgr. M. P., Exekutorský úřad Břeclav, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinné dle notářského zápisu ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. N 283/2023, NZ 13525/2023, NCR1s 13967/2023.
2. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 15 EXE 23/2024-40, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc se předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
3. Okresní soud v Břeclavi uvedl, že povinná je slovenská obchodní společnost, která nemá sídlo na území České republiky, a z návrhu nevyplývá, že by měla povinná v České republice majetek. Okresní soud v Břeclavi tak dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nelze zjistit.
4. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Podle § 45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
7. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
8. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
9. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek povinného (dlužníka) a uspokojit z něj oprávněného (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
10. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož byla žádost exekutora podána a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Nd 283/2018).
11. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Břeclavi tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu