Plný text
24 Cdo 1768/2026-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci osoby omezené ve svéprávnosti (opatrovanky) N. K., zastoupené procesním opatrovníkem JUDr. M. S., advokátem sídlem v [adresa] za účasti navrhovatelky M. K., se sídlem [adresa] sídlem magistrátu v XY, o jmenování opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 19 Nc 6907/2024, o dovolání Statutárního města XY proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2026 č.j. 8 Co 1586/2025-106, takto:
I. Dovolání Statutárního města XY se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Dovolání Statutárního města XY proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.1.2026 č.j. 8 Co 1586/2025-106 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
2. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „bydliště opatrovance“ ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.), vychází z názoru, že bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městská část, v níž tato osoba bydlí (tj. fakticky se zde zdržuje a má tu své společenské a sociální vazby) s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je tedy zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, vojenská služba, nic nemění na bydlišti fyzické osoby, nejsou-li současně doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že fyzická osoba se v místě původně dočasného pobytu zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. Tyto závěry jsou podpořeny a umocněny aktuální právní úpravou, kterou přináší ustanovení § 80 odst. 1 věty první o.z., podle něhož člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Při rozhodování o ustanovení veřejného opatrovníka ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 o.z., je tedy věcí soudu, aby při úvahách o bydlišti opatrovance učinil konkrétní skutková zjištění zacílená na ověření existence jednotlivých hledisek, charakterizujících bydliště člověka podle ustanovení § 80 o.z. (k tomu srov. např. odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2016 sp. zn. 30 Cdo 1050/2016, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2022 sp. zn. 24 Cdo 1491/2022 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2017 sp. zn. 30 Cdo 1392/2016).
3. V projednávané věci odvolací soud ve svých úvahách o výběru vhodného veřejného opatrovníka ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 o.z. náležitě přihlédl k tomu, že pobyt opatrovanky (osoby omezené ve svéprávnosti) ve výchovném ústavu v XY „je omezen do 30.6.2026 ve vazbě na ukončení studia“, a že poté má opatrovanka v úmyslu (jak vypověděla při jednání před odvolacím soudem dne 8.1.2026) vrátit se do Statutárního města XY, kde má trvalé bydliště a kde „žije převážná část širší rodiny, jejích sourozenců“. Disponujíc dostatečnými finančními prostředky by si zde chtěla pronajmout vlastní byt, osamostatnit se od matky a pokračovat v dalším studiu. Za této situace (byť jde o rozhodnutí odlišné od původního záměru opatrovanky) odvolací soud ve smyslu výše citované judikatury důvodně nejmenoval opatrovníkem město XY, které opatrovanka hodlá v blízké době opustit a kde „nemá žádné sociální vazby“, nýbrž Statutární město XY (dovolatele), které preferuje i sama opatrovanka a které již dříve funkci opatrovníka ve vztahu k majetku opatrovanky vykonávalo.
4. Dovolateli lze přisvědčit potud, že ve smyslu výše citované judikatury je pro určení bydliště člověka stěžejní nejen to, že daný člověk má úmysl se na určitém místě trvale zdržovat, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem (tzv. volní složka), ale že by měla být splněna i tzv. složka faktická, tj. že se daná osoba na tomto místě skutečně zdržuje a bydlí zde. Dovolatel však nepřihlíží náležitě k tomu, že pobyt opatrovanky ve městě XY má za daných okolností charakter toliko přechodného (dočasného) pobytu ve vztahu k předešlému (trvalému) bydlišti opatrovanky ve Statutárním městě XY, kam se opatrovanka hodlá v dohledné době vrátit.
5. Dovolatel navíc své právní posouzení věci nekorektně buduje také na odlišných skutkových zjištěních (zejména že odvolacím soudem vyhodnocené bydliště opatrovanky ve Statutárním městě XY „je odlišné od místa, kde by se chtěla zdržovat i nadále“). Argumentaci dovolatele v tomto směru však nelze považovat za kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž toliko za polemiku s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (že opatrovanka je rozhodnuta „se vrátit po ukončení studia a pobytu ve výchovném ústavu do XY“), který byl pro posouzení věci rozhodující. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
6. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání Statutárního města XY proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu