Plný text
24 Cdo 2979/2025-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci J. P., zemřelé dne 25. dubna 2025, omezené ve svéprávnosti, zastoupené procesním opatrovníkem Mgr. et Mgr. Ing. Michalem Šulcem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti stálé opatrovnice M. V., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská č. 121/1, o schválení právního jednání za opatrovance a o určení odměny procesního opatrovníka, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 24 P 10/2023, o dovolání procesního opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2025, č. j. 77 Co 115/2025-288, takto:
I. Dovolání procesního opatrovníka se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání procesního opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2025, č. j. 77 Co 115/2025-288, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2025. č. j. 24 P 10/2023-271 (jímž soud prvního stupně přiznal procesnímu opatrovníkovi hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby omezené ve svéprávnosti podle § 140 odst. 2 o. s. ř. v celkové výši 7 078,50 Kč), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání napadající rozhodnutí soudu o určení výše odměny ustanoveného zástupce není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, za něž soudní praxe považuje i rozhodnutí o odměně a náhradě nákladů ustanovenému zástupci.
2. V této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. 31 Cdo 3205/2025, v němž se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, které směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odměně advokáta ustanoveného účastníku řízení jako zástupce nebo opatrovník ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř., a v němž za účelem sjednocení výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. uzavřel, že „proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odměně advokáta ustanoveného podle § 29 o. s. ř. či podle § 30 o. s. ř., není dovolání objektivně přípustné“.
3. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 24 Cdo 387/2026).
4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu