Plný text
25 Cdo 11/2025-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: Stavební bytové družstvo "Mír" Teplice, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupený JUDr Pavlem Durišem, advokátem se sídlem [adresa] 5, proti žalovanému: J. H., o zaplacení 82 712,60 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 3/2023, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2024, č. j. 3 Co 62/2024-34, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 3 Co 62/2024-34, kromě toho, že rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2024, č. j. 26 Co 3/2023-24, kterým soud prvního stupně odmítl žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalovaný dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem, navrhl odklad jeho vykonatelnosti a vznesl námitku podjatosti senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze složeného z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. M. V. a JUDr. M. V..
2. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení (§ 241 o. s. ř.). Z dovolání nevyplývá, že by dovolatel byl právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, což je důvodem k zastavení dovolacího řízení. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), nicméně v celé řadě obdobných sporů již byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, proto je zřejmé, že dovolatel si musí být vědom povinnosti, aby byl v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2024, č. j. 3 Co 62/2024-34, pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22).
3. Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2012), dovolací soud v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
4. Nelze ani přehlédnout, že současný procesní postup dovolatele postrádá jakýkoli praktický smysl, když v řízení soustavně podává proti všem rozhodnutím soudu (i procesním) dovolání a další mimořádné opravné prostředky. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k dovolateli např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, nebo ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023.
5. Dovolatel rovněž namítá podjatost soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Gabriely Kučerové, Mgr. M. V. a JUDr. M. V., jakož i soudců senátu 25 Nejvyššího soudu, jimž podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přísluší v této věci rozhodovat. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017(ústavní stížnost proti uvedenému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18) dovodil, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b odst. 1 o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. O takový případ se v dané věci nepochybně jedná, neboť ze spisu je patrné a Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel opakovaným podáváním zjevně nedůvodných kverulatorních návrhů, žalob a námitek podjatosti, zneužívá svá procesní práva, jak již bylo výše popsáno.
6. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
7. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu