Plný text
25 Nd 349/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně T. R., proti žalované Třineckým železárnám, a. s., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003 se nepřikazuje k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Frýdku-Místku je pod sp. zn. 16 C 166/2003 vedeno řízení o náhradu škody. Podáním ze dne 8. dubna 2014 žalobkyně navrhla, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána soudu v oblasti jejího stávajícího bydliště v Praze. Svůj návrh odůvodnila nepříznivým zdravotním stavem, údajným korupčním jednáním žalované, zaujatostí soudce vůči její osobě, neutěšenou finanční situací a průtahy v řízení.
Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu vyjádřila nesouhlas. Zdůraznila, že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a důvody pro odnětí věci místně příslušnému soudu musí být natolik významné, aby mohl být uvedený ústavní princip prolomen. Žalobkyně nedoložila své tvrzení, že pro svůj zdravotní stav není schopna cestovat, a namítané důvody pro přikázání věci jinému soudu nejsou relevantní.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000).
Jakkoli žalobkyně tvrdí, že její zdravotní stav jí nedovoluje účastnit se jednání u místně příslušného soudu, z obsahu spisu, ani z jejího podání tento závěr učinit nelze. Ostatně nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl příp. vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu dle ust. § 122 odst. 2 občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004). Ani okolnost, že v průběhu řízení účastník změní své bydliště a zdržuje se mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby byla bez dalšího považována za důvod k přikázání věci jinému soudu; tvrzená podjatost soudce může být případně řešena dle ust. § 14 a násl. o.s.ř., nikoliv prostřednictvím tzv. delegace vhodné.
Nepříznivá majetkové situace, přiznané osvobození od soudních poplatků či změna bydliště žalobkyně není důvodem pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má nyní své bydliště, když nelze přehlédnout, že by takový postup zbavil žalovanou, jenž s přikázáním nesouhlasí, práva na projednání věci před jejím obecným soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 333/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2008, sp. zn.29 Nd 330/2007).
Přikázání věci jinému než příslušnému soudu na základě toho, že strana sporu poukazuje na nepřiměřenou délku řízení, by znamenalo nepřípustný zásah do ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a takový postup by vedl k přenášení případných průtahů na jiný soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2001, sp. zn. 7 Nd 104/2001) a naprosto nepřípadným argumentem žalobkyně je poukaz na ničím nepodloženou korupční činnost druhé strany sporu.
V daném případě s ohledem na dosavadní délku řízení a úkony doposud soudem učiněné nelze přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu