Plný text
26 Cdo 1560/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu Černá cesta 6, 8 a 10, Olomouc, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem [adresa] o 34.407 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 425/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2016, č. j. 12 Co 15/2016-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 26. 2. 2016, č. j. 12 Co 15/2016-186, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 26. 11. 2015, č. j. 19 C 425/2014-169, kterým zamítl návrh žalované, aby soud zrušil [podle § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] rozsudek pro zmeškání téhož soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 19 C 425/2014-41, kterým jí uložil zaplatit 34.407 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Úprava obsažená v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se totiž uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4211/2015, usnesení téhož soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5701/2016). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozsudkem, jehož zrušení se dovolatelka domáhala, bylo rozhodováno o zaplacení částky 34.407 Kč s úroky z prodlení, a současně se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3) odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.