Plný text
26 Cdo 2164/2026-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobců a) V. B., b) J. P., c) A. B., zastoupených Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalovanému J. G., o zaplacení 65.700 Kč s příslušenstvím, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 357/2025, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2026, č. j. 57 Co 44/2026-50, takto: Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 20 C 357/2025-30, vydal předběžné opatření, kterým žalovanému zakázal co do částky 96.666,62 Kč disponovat s pohledávkou za soudním exekutorem Mgr. S. Š., Exekutorský úřad Olomouc, z titulu vypořádacího podílu v exekuci vedené pod sp. zn. 185 EX 848/2025 a výše jmenovanému soudnímu exekutorovi zakázal co do částky 96.666,62 Kč vyplatit žalovanému vypořádací podíl v exekuci vedené pod sp. zn. 185 EX 848/2025.
2. Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. 1. 2026, č. j. 20 C 357/2025-41, zastavil řízení o odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 202, č. j. 20 C 357/2025-39, které mu bylo doručeno dne 8. 1. 2026 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 2. 2026, č. j. 57 Co 44/2026-50, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výroku II změnil tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se nevydává (výrok II).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
7. Jelikož napadeným usnesením bylo rozhodnuto o předběžném opatření, není dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu objektivně přípustné dle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
8. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
9. Skutečnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání nemůže založit, jelikož to směřuje proti rozhodnutí, proti němuž ze zákona přípustné není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2026
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu