Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

26 Cdo 2510/2026

Téma · generováno AIPřípustnost dovolání u samostatných nároků na pokutu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 10. 11. 2026ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2510.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal pokut za pozdní vyhotovení a doručení vyúčtování služeb za dva různé roky. Nejvyšší soud uzavřel, že šlo o dva samostatné nároky, z nichž žádný nepřesáhl 50 000 Kč a jejich právní otázky nebyly společné. Dovolání proto odmítl jako nepřípustné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při aplikaci § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se u více nároků se samostatným skutkovým základem posuzuje hodnotový cenzus pro každý nárok zvlášť. Přesahuje-li jejich součet 50 000 Kč, avšak jednotlivé nároky nikoli, omezení přípustnosti dovolání se neuplatní jen tehdy, týká-li se dovolání právní otázky společné všem nárokům. Nejsou-li rozhodné právní otázky společné, dovolání není přípustné.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že v případě řízení, jehož předmětem je několik samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
    Zobrazit v textu
  • Oproti tomu omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného).
    Zobrazit v textu
  • Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

26 Cdo 2510/2026-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu XY v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Ajglem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované P. Z, zastoupené JUDr. Ing. Vladimírou Čapkovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení částky 90.550 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 9 C 287/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2026, č. j. 61 Co 42/2026-165, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.190 Kč, k rukám Mgr. Tomáše Ajgla, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 C 287/2024-117, uložil žalované povinnost zaplatit částku 24.044 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení tam specifikovaného úroku z prodlení z částky 7.904 Kč (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 3.353 Kč (výrok III), zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala na žalobci zaplacení částky 96.450 Kč (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě (výrok V) a o vzájemné žalobě (výrok VI).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 4. 2026, č. j. 61 Co 42/2026-165, rozsudek soudu prvního stupně v tam specifikovaném rozsahu výroku I potvrdil a ve zbývající části výroku I jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV v tom rozsahu, v jakém byl zamítnut vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 90.550 Kč a ve zbývajícím rozsahu ho v tomto výroku změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku 5.900 Kč (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů o žalobě (výrok III) a o vzájemném návrhu (výrok IV).

3. Žalovaná rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním v rozsahu jeho výroku II v té části, v níž byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí vzájemného návrhu žalované na zaplacení částky 90.550 Kč.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

6. Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že v případě řízení, jehož předmětem je několik samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11, nebo ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 413/2021). Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněném pod č. 74/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pro účely sjednocení výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 238 odst. 2 a 3 o. s. ř.) uzavřel, že je-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění převyšující 50.000 Kč, které se skládá z nároků, jež, ač mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se „samostatným skutkovým základem“, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50.000 Kč, omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se neuplatní, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné (vychází ze skutkového základu těmto nárokům společného). Oproti tomu omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného).

7. V dané věci bylo rozhodnuto o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem, a to o pokutě za porušení povinnosti k řádnému vyhotovení a doručení vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 48.400 Kč a za rok 2021 ve výši 42.150 Kč, přičemž každý z nich samostatně nepřevyšuje 50.000 Kč.

8. Omezení přípustnosti dovolání prostřednictvím hodnotového censu vyjádřeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by se neuplatnilo pouze v případě, že by byla dána společná právní otázka, což v dané věci splněno není. V případě vyúčtování za rok 2020 jsou pro posouzení nároku rozhodné otázky, zda hospitalizace právního předchůdce žalované a jeho objektivní nemožnost seznámit se s vyúčtováním mohou představovat zavinění druhé strany nebo okolnost, pro kterou nebylo spravedlivé požadovat včasné splnění povinnosti poskytovatele služeb ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a zda lze nárok na pokutu odepřít pro rozpor s dobrými mravy či zneužití práva. V případě vyúčtování za rok 2021 je pak rozhodná otázka, zda samotná předchozí e-mailová komunikace žalované se správcem postačuje k závěru o řádném doručení vyúčtování na takto používanou e-mailovou adresu.

9. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

10. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 11. 2026

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací