Plný text
26 Cdo 276/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně Caesar´s Gladiators star s.r.o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], proti žalované GANDOLFER s. r. o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], o určení neexistence povinnosti platit nájemné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 44 C 224/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2015, č. j. 53 Co 355/2015-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2015, č. j. 53 Co 355/2015-18, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (jak to ve skutečnosti učinila dovolatelka), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, a Ústavního soudu České republiky z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, a z 25. října 2016, sp. zn. II. ÚS 1044/16).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 5. 2017 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu