Plný text
26 Cdo 2981/2017-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně České republiky – Akademie věd České republiky, se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované N. N. G., P., a se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 944.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 EC 88/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2016, č. j. 1 Nc 2671/2016-389, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Podáním označeným jako „dovolání“ napadla žalovaná usnesení ze dne 6. října 2016, č. j. 1 Nc 2671/2016-389, jímž Městský soud v Praze rozhodl, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. H. B. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u uvedeného soudu pod sp. zn. 40 EC 88/2011.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o.s.ř.“) dospěl k závěru, že není k projednání tohoto dovolání soudem funkčně příslušným.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Napadené usnesení však za takové rozhodnutí, tj. rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř., pokládat nelze.
Podle § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 8 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud (v daném případě Městský soud v Praze) o vyloučení soudce okresního soudu (v daném případě obvodního soudu), není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně nepředchází žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním.
Občanský soudní řád pak ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovým rozhodnutím krajského soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. 25 Cdo 532/2006, a ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti uvedenému rozhodnutí zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o.s.ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. listopadu 2017
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu