Plný text
26 Cdo 5245/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení částky 433.987 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 130/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 14 Co 260/2016-205, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2016, č. j. 15 C 130/2008-191, tak, že nepřerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) do pravomocného skončení dovolacího řízení (vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3684/2016) o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. 18 Co 193/2015-762.
Dovolání žalovaného není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Úvaha odvolacího soudu o tom, že přerušení řízení není účelné a bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, není zjevně nepřiměřená a je i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015) platí, že přerušení řízení na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci je možné (jen) výjimečně s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), pouze je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno. Postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuální situaci, zda má související řízení pro věc natolik zásadní význam, že by si danou otázku nebylo možné předběžně posoudit v tomto řízení, jeho smyslem je zajistit hospodárnost řízení i s ohledem na celkovou délku řízení, tak aby nedocházelo ke zbytečným průtahům (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu