27 Cdo 100/2019

Plný text

27 Cdo 100/2019-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem [adresa] PSČ 586 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 141 00, proti žalovanému městysu Luka nad Jihlavou, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 586 01, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 6/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. 8. 2018, č. j. 54 Co 154/2018-141, takto:

Návrh na odklad právní moci usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. 8. 2018, č. j. 54 Co 154/2018-141, se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 8 C 6/2018-96, zastavil řízení v plném rozsahu (výrok I.), rozhodl o postoupení věci Krajskému úřadu Kraje Vysočina po právní moci tohoto usnesení (výrok II.), o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení soudního poplatku (výroky IV. a V.).

[2] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. (první výrok), ve výroku III. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (druhý výrok), a nepřiznal žalovanému ani náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí.

[4] Tento návrh odůvodnil tím, že je závažně ohrožen ve svých právech, neboť napadené rozhodnutí může vést k tomu, že o uplatněném nároku rozhodne správní orgán dříve, než věc posoudí dovolací soud a rozhodne, že pravomoc věc projednat a rozhodnout náleží civilním soudům. V souladu s § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), je Krajský úřad Kraje Vysočina povinen rozhodnout o nároku bezodkladně, nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení (postoupení věci civilními soudy); proti rozhodnutí krajského úřadu podle § 169 odst. 2 s. ř. přitom není odvolání přípustné.

[5] Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

[6] V poměrech projednávané věci Nejvyšší soud neshledal, že by předpoklady vyhovění návrhu na odklad právní moci byly naplněny, neboť dovolatel neosvědčil, že je závažně ohrožen ve svých právech.

[7] Řízení ve věcech sporů z veřejnoprávních smluv (§ 169 s. ř.) se zahajuje pouze na žádost (§ 44 s. ř.), nikoli z moci úřední (§ 46 s. ř.; srov. a contrario přezkumné řízení podle § 165 s. ř.). Krajský úřad Kraje Vysočina, jemuž byla věc postoupena soudem prvního stupně (jelikož soudy obou stupňů uzavřely, že řízení v projednávané věci je sporem podle § 169 s. ř.), po podání předloženého dovolání zaslal žalobu (resp. žádost) i se spisovým materiálem zpět soudu prvního stupně „k provedení úkonů v souvislosti s dovoláním“ (viz přípis na č. l. 169 spisu). Správní orgán řízení tak vyjádřil vůli vyčkat se svým rozhodnutím výsledků dovolacího řízení (bez ohledu na běh lhůt podle § 71 s. ř.). O návrhu na zahájení řízení (žádosti), jenž nemá v současné době k dispozici, ani rozhodnout nemůže.

[8] Nadto, jelikož je dovolatel žalobcem (resp. ve správním řízení žadatelem), nic mu nebrání v tom, aby požádal o přerušení správního řízení podle § 64 odst. 2 s. ř.

[9] Nejvyšší soud proto návrh na odklad právní moci zamítl.

[10] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 4. 2019

JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Plný text

27 Cdo 100/2019-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem [adresa] PSČ 586 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 141 00, proti žalovanému městysu Luka nad Jihlavou, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 586 01, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 6/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. 8. 2018, č. j. 54 Co 154/2018-141, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.722,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 8 C 6/2018-96, zastavil řízení v plném rozsahu (výrok I.), rozhodl o postoupení věci Krajskému úřadu Kraje Vysočina po právní moci tohoto usnesení (výrok II.), o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení soudního poplatku (výroky IV. a V.).

[2] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. (první výrok), ve výroku III. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (druhý výrok), a nepřiznal žalovanému ani náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovolatelem předloženou otázku pravomoci k projednání a rozhodnutí předmětné věci totiž odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že zakladatelská smlouva žalobce (jenž je dobrovolným svazkem obcí podle § 20a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích) je veřejnoprávní koordinační smlouvou ve smyslu § 159 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a spory o vypořádání majetku (vneseného obcemi do svazku) vedené mezi tímto svazkem a obcemi, jež ze svazku vystoupily, jsou spory z veřejnoprávní smlouvy, k jejichž projednání a rozhodnutí není dána pravomoc soudů, nýbrž pravomoc správního orgánu (§ 169 správního řádu) [v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4495/2018, k jehož závěrům se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil v usneseních ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4580/2018, ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 78/2019, a ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1135/2019].

[5] Nejvyšší soud neshledává důvodu se od uvedených závěrů odchýlit ani v projednávané věci. Na uvedeném ničeho nemění ani námitka dovolatele, podle níž správní orgán není oprávněn vydat konstitutivní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle žalované. Jelikož spor v projednávané věci je sporem z veřejnoprávní smlouvy, k jehož projednání a rozhodnutí je dána pravomoc správního orgánu, dovolatel může využít toliko těch právních prostředků, jež mu k řešení sporu poskytují příslušné předpisy správního práva.

[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Filip Cileček předseda senátu