Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

27 Cdo 1130/2026

Téma · generováno AIProminutí zmeškání lhůty k podání dovolání

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 20. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.1130.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Prominutí zmeškání lhůty Dovolání

Shrnutí · generováno AI

Navrhovatel se domáhal prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání ve sporu o neplatnost rozhodnutí spolku. Nejvyšší soud zastavil řízení v rozsahu dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl. Zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ani z omluvitelného důvodu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovoláním podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu; řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně se pro neodstranitelný nedostatek funkční příslušnosti podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví. Zmeškání dovolací lhůty nelze podle § 240 odst. 2 o. s. ř. prominout ani z omluvitelného důvodu; postup podle § 58 o. s. ř. je v dovolacím řízení vyloučen.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „ o. s. ř. “), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
    Zobrazit v textu
  • Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).
    Zobrazit v textu
  • Na uvedeném nemůže ničeho změnit argumentace dovolatele, podle níž dovolací lhůtu zmeškal z omluvitelného důvodu; tato by mohla být významná pro případný postup dle § 58 o. s. ř. , ten je však v dovolacím řízení výslovně vyloučen ( § 240 odst. 2 o. s. ř. ).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

27 Cdo 1130/2026-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Z. V., zastoupeného JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 171 00, za účasti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem [adresa] PSČ 169 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 186/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2026, č. j. 9 Cmo 160/2025-99, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2025, č. j. 73 Cm 186/2022-93, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2026, č. j. 9 Cmo 160/2025-99, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2025, č. j. 73 Cm 186/2022-93, zamítl návrh navrhovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 259/2024-75.

2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2026, č. j. 9 Cmo 160/2025-99, a výslovně i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2025, č. j. 73 Cm 186/2022­93, podal navrhovatel dovolání.

4. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

5. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).

6. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

7. Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož zmeškání lhůty k podání dovolání prominout nelze, plně odpovídá výslovnému znění ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř., jakož i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1210/2012, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3697/2012, či ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 933/2014).

8. Na uvedeném nemůže ničeho změnit argumentace dovolatele, podle níž dovolací lhůtu zmeškal z omluvitelného důvodu; tato by mohla být významná pro případný postup dle § 58 o. s. ř., ten je však v dovolacím řízení výslovně vyloučen (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sb. rozh. obč., ve kterém se Nejvyšší soud zabýval (mimo jiné) výkladem pojmu omluvitelný důvod ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., je proto nepřiléhavý.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací