Plný text
27 Cdo 1312/2019-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 101 00, proti žalované JUDr. Z. P., se sídlem v [adresa] jako insolvenční správkyni dlužnice C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem, se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, PSČ 763 21, o zaplacení 6.240.360 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 34/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze 18. 5. 2018, č. j. 23 Co 170/2018-114, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 3. 2018, č. j. 17 C 34/2016-107, rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 17 C 34/2016-105, se pokračuje. Učinil tak proto, že Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2018, č. j. 21 Cdo 5217/2017-725, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 190/2010, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v projednávané věci, a tím v projednávané věci odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno.
[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 5. 2018, č. j. 23 Co 170/2018-114, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako zjevně bezdůvodné.
[4] Učinil tak proto, že řešení dovolatelem předestřené otázky – zda lze pokračovat v řízení vedeném v projednávané věci, byla-li proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 21 Cdo 5217/2017-725, podána ústavní stížnost – se stalo bezvýznamným.
[5] Ústavní soud totiž usnesením ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 1631/18, odmítl ústavní stížnost dovolatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 21 Cdo 5217/2017-725. Řešení dovolatelem předestřené otázky se tedy již (po vydání uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu) nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím.[1]
[2] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[3] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2019
JUDr. Filip Cileček předseda senátu