Plný text
27 Cdo 1553/2021-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce M a K s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 374/2018, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 16/2021-290, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 13 Cm 374/2018-272, ustanovil K. M., advokátku, procesní opatrovnicí žalobce.
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
[4] Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
[5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
[6] Výrokem napadeného usnesení nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dovolatelky, v jejíchž poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Dovolání je tudíž podáno neoprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2034/2020, či ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1390/2020, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2953/20). Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
[7] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci napadeného usnesení, jež sdílí osud dovolání, nerozhodoval.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Petr Šuk předseda senátu