Plný text
Cdo 2034/2020-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci navrhovatele P. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, za účasti 1) P. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, 2) U. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 3) U. I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 4) K. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 5) U., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 6) N. b. c., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 130/2017, o dovolání P. Ch. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 14 Cmo 392/2019-91, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Městskému soudu v Praze dne 11. 10. 2017 se navrhovatel domáhá vyloučení účastníka 1) P. Ch. z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 73 Cm 130/2017-57, ustanovil účastnicím 2) U. T. akciové společnosti a 5) U. podle § 29 odst. 2 v návaznosti na § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu střetu zájmů opatrovníka J. K., advokáta, se sídlem XY.
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání účastníků 1) P. Ch., 2) U. T. a 5) U. v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník 1) P. Ch. dovolání.
[5] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).
[6] Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně ustanovil účastnicím 2) U. T. a 5) U. podle § 29 odst. 2 o. s. ř. procesního opatrovníka, nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech účastníka 1) P. Ch., v jehož poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, či ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019).
[7] Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou neoprávněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Marek Doležal předseda senátu