Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské6× citováno

Spisová značka

27 Cdo 5914/2017

Téma · generováno AIPřerušení řízení a jednání za právnickou osobu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 21. 2. 2018Zpravodaj: JUDr. Filip CilečekECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5914.2017.1
Další údaje

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal toho, zda má být řízení o peněžitém nároku přerušeno do skončení jiného řízení, které se dotýkalo poměrů žalobkyně. Odvolací soud řízení nepřerušil, protože otázku významnou pro jednání za žalobkyni mohl soud posoudit sám. Nejvyšší soud dovolání odmítl a postup odvolacího soudu potvrdil jako souladný s ustálenou judikaturou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. má přerušení řízení sloužit hospodárnosti; soud proto v okolnostech konkrétní věci zvažuje, zda je účelné vyčkat výsledku vedlejšího řízení, nebo si významnou otázku vyřešit jako předběžnou sám. Dovolací soud přezkoumá úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení jen při její zjevné nepřiměřenosti. Je-li sporné, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu jako účastníka, je zpravidla vhodný postup podle § 29 odst. 2 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z té se podává, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám.
    Zobrazit v textu
  • Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy je sporné, kdo je osobou oprávněnou za účastníka řízení - právnickou osobu - jednat, je zpravidla vhodné postupovat podle § 29 odst. 2 o. s. ř.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

27 Cdo 5914/2017-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně IKMManagement, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 120 00, identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované Castello Moravany s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o zaplacení 273.192,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 81/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 91 Co 276/2017-193, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. května 2017, č. j. 19 C 81/2015-166, přerušil řízení v projednávané věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 159/2015.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není důvod, neboť v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 159/2015 nebude řešena otázka, kdo je jednatelem žalobkyně (tj. osobou oprávněnou jednat za žalobkyni v projednávané věci), nýbrž jen jedna z dílčích předběžných otázek rozhodných pro její posouzení (a sice kdo je jediným společníkem žalobkyně), přičemž tuto předběžnou otázku si může soud prvního stupně posoudit sám, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou, na niž poukazuje i dovolatel, a dále dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013, ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 10. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 1552/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3401/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 9. února 2016, sp. zn. I. ÚS 34/16), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 4691/2016.

Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud - oproti mínění dovolatelky - neodchýlil.

Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy je sporné, kdo je osobou oprávněnou za účastníka řízení - právnickou osobu - jednat, je zpravidla vhodné postupovat podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 27 Cdo 4927/2017).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací