Plný text
27 Cdo 784/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. M. D., zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 101 00, za účasti 1) PLESOLAR s. r. o., se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené opatrovníkem Mgr. Ing. D. R., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, 2) I. S., 3) Mgr. P. Š., 4) O. F., účastníci 2) až 4) zastoupeni JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 141 00, 5) Ing. M. L., zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem, se sídlem v [adresa] 6) J. P., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 66/2014, o dovolání Mgr. P. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. července 2015, č. j. 79 Cm 66/2014-115, na návrh Ing. M. L. nařídil předběžné opatření, kterým J. P. uložil povinnost zdržet se výkonu práv statutárního orgánu ve společnosti PLESOLAR s. r. o.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, ukončil účast účastníků 2) až 6) v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 66/2014 a v řízení před odvolacím soudem vedeném pod sp. zn. 7 Cmo 13/2016 (první výrok) a ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníky 2) až 6) rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Poté usnesením ze dne 25. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-158, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh Ing. M. L. na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, podal Mgr. P. Š. dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání vymezují ustanovení § 237 až 238a o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení.
Podle § 238a o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že napadené usnesení není usnesením odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) nebo o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu