Plný text
27 Nd 241/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně BONDSTER Marketplace s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 180 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, proti žalované Right Choice Capital Pte. Ltd., se sídlem 1003 Bukit Merah Central, 05-25, Singapur 159836, Singapurská republika, registrační číslo 201804395K, o zaplacení 3.600.000 Kč s příslušenstvím, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 241/2026 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. II. Věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 241/2026 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu soudu byla dne 7. 5. 2026 doručena žaloba o zaplacení celkem 3.600.000 Kč s příslušenstvím spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a návrhem na postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
[2] Nejvyšší soud uvádí, že na uvedenou žalobu o zaplacení celkem 3.600.000 Kč s příslušenstvím je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu a bylo jí podle § 82 odst. 1 o. s. ř. zahájeno řízení ve věci samé u Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 418/2008, ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 25 Nd 279/2016, či ze dne 20 3. 2024, sp. zn. 23 Nd 164/2024).
[3] Ze žalobních tvrzení a přiložených listin vyplývá, že předmětem řízení je pohledávka z titulu neuhrazených smluvních pokut. Žalobkyně provozuje online platformu, na které nabízí úvěry od partnerských nebankovních společností. Dne 14. 2. 2020 uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o spolupráci, ve znění pozdějších dodatků (dále též jen „smlouva“), na jejímž základě získala žalovaná přístup na online platformu. Žalovaná měla porušit čl. 3.2 a 3.3 smlouvy o minimální výši a doplňování finančních prostředků na virtuálním účtu a v důsledku toho měl žalobkyni vzniknout podle čl. 13.1 smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 529.368,50 EUR. Žalovaná měla dále porušit čl. 5 smlouvy, neboť „uvedla v rámci dokumentace požadované podle čl. 5 smlouvy nesprávné, nepřesné či lživé údaje“ a v důsledku toho měl žalobkyni vzniknout podle čl. 13.2 smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 2.616.000 EUR. Žalobkyně zaslala žalované dne 11. 12. 2025 výzvu k úhradě dlužných částek. Žalovaná doposud ničeho neuhradila. Žalovaná se žalobou domáhá zaplacení pouze části svého peněžitého nároku ve výši celkem 3.600.000 Kč.
[4] Podle čl. 17.3 smlouvy „tato smlouva a vztahy z ní vyplývající se řídí právními předpisy České republiky“.
[5] Podle čl. 17.5 smlouvy „smluvní strany budou veškeré spory vzniklé na základě této smlouvy nebo v souvislosti s ní řešit přednostně smírnou cestou, a to pokud možno do třiceti (30) dnů ode dne, kdy jedna smluvní strana oznámí druhé smluvní straně vznik sporu. V opačném případě jsou k rozhodování sporů vyplývajících z této smlouvy příslušné obecné soudy České republiky“.
[6] Místní příslušnost soudu mezi účastnicemi řízení sjednána nebyla.
[7] Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
[8] Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
[9] Jelikož žaloba byla předložena přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle mezinárodní smlouvy – Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu ze dne 30. 6. 2005, jejímiž smluvními stranami jsou (mimo jiné) Česká republika od 1. 10. 2015 [na základě rozhodnutí rady 2009/397/ES, ze dne 26. 2. 2009, o podpisu Úmluvy o dohodách o volbě soudu jménem Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 133, s. 1) a rozhodnutí rady 2014/887/EU, ze dne 4. 12. 2014, o schválení Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu jménem Evropské unie (Úř. věst. 2014, L 353, s. 5)] a Singapurská republika od 1. 10. 2016 (na základě uložení ratifikační listiny u depozitáře – vlády Nizozemského království – dne 2. 6. 2016 a přijetím Choice of Court Agreements Act 2016) [dále též jen „Haagská úmluva“].
[10] Podle čl. 1 bodu 1 Haagské úmluvy se tato úmluva vztahuje v mezinárodních věcech na výlučné dohody o volbě soudu uzavřené v občanských a obchodních věcech.
[11] Podle čl. 1 bodu 2 Haagské úmluvy pro účely kapitoly II se jedná o mezinárodní věc, pokud strany nemají bydliště nebo sídlo v témže smluvním státě a vztah stran a veškeré další prvky týkající se sporu, bez ohledu na místo zvoleného soudu, nesouvisí pouze s tímto státem.
[12] Podle čl. 2 bodu 1 Haagské úmluvy tato úmluva se nevztahuje na výlučné dohody o volbě soudu:
a) jejichž stranou je fyzická osoba jednající především za sebe, rodinu nebo domácnost (spotřebitel);
b) které se týkají pracovních smluv, včetně smluv kolektivních.
[13] Podle čl. 2 bodu 2 Haagské úmluvy tato úmluva se nevztahuje na:
a) věci týkající se osobního stavu a způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům;
b) vyživovací povinnosti; c) jiné oblasti rodinného práva, včetně manželských majetkových režimů a jiných práv a povinností plynoucích z manželských nebo podobných vztahů; d) závěti a dědění;
e) konkurzy, vyrovnání a záležitosti;
f) přepravu cestujících a zboží;
g) znečištění moří, omezení odpovědnosti v případě nároků v námořních věcech, dispaš, remorkáž a záchranu v případě nouze; h) antimonopolní věci (hospodářskou soutěž);
i) odpovědnost za jaderné škody;
j) nároky na náhradu osobní újmy uplatněné fyzickými osobami nebo jejich jménem;
k) mimosmluvní nároky na náhradu škody na hmotném majetku vyplývající z přestupků či trestných činů; l) věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí; m) platnost, neplatnost nebo zrušení právnické osoby a platnost rozhodnutí jejich orgánů; n) platnost práv duševního vlastnictví jiných než autorských a souvisejících práv; o) porušení práv duševního vlastnictví jiných než autorských a souvisejících práv, s výjimkou případů, kdy je řízení pro porušení zahájeno z důvodu porušení smlouvy mezi stranami vztahující se k těmto právům, nebo by mohlo být zahájeno z důvodu porušení dané smlouvy; p) platnost zápisů ve veřejných rejstřících. [14] Podle čl. 3 Haagské úmluvy pro účely této úmluvy
a) se „výlučnou dohodou o volbě soudu“ rozumí dohoda uzavřená mezi dvěma nebo více stranami, která splňuje požadavky písmene c) a určuje, pro účely rozhodování sporů, které vznikly nebo mohou vzniknout v souvislosti s konkrétním právním vztahem, soudy jednoho smluvní státu nebo jeden či více konkrétních soudů jednoho smluvní státu, s vyloučením soudní příslušnosti všech ostatních soudů;
b) dohoda o volbě soudu, která určuje soudy jednoho smluvní státu nebo jeden či více konkrétních soudů jednoho smluvní státu, je považována za výlučnou, pokud strany výslovně nedohodnou jinak;
c) výlučná dohoda o volbě soudu musí být uzavřena nebo zaznamenána
i) písemně nebo ii) jiným komunikačním prostředkem, který umožňuje přístup k informacím tak, aby byly využitelné pro další potřebu;
d) výlučná dohoda o volbě soudu, která tvoří součást smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních této smlouvy. Platnost výlučné dohody o volbě soudu nemůže být popírána pouze na základě důvodu neplatnosti smlouvy.
[15] Podle čl. 5 odst. 1 Haagské úmluvy soud nebo soudy smluvního státu určené ve výlučné dohodě o volbě soudu jsou příslušné pro rozhodování sporu, na který se dohoda vztahuje, pokud není dohoda podle práva daného státu neplatná.
[16] Při posouzení podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů Nejvyšší soud vyšel z obsahu žaloby a spisu.
[17] V posuzovaném případě se jedná o spor z titulu porušení smluvního závazku s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované v XY republice.
[18] Z obsahu spisu se podává, že účastnice jsou právnické osoby, společnosti s ručením omezeným, které si v čl. 17.5 smlouvy sjednaly ve smyslu čl. 3 Haagské úmluvy prorogační doložku – výlučnou dohodu o volbě soudu v obchodních věcech podle čl. 1 bodu 1 Haagské úmluvy a v ní určily obecné soudy České republiky. Ve věci není dána žádná z výjimek z oblasti působnosti podle čl. 2 Haagské úmluvy.
[19] Určily-li účastnice řízení v prorogační doložce k projednání sporu mezi nimi soudy České republiky, je pravomoc soudů České republiky ve věci dána.
[20] Nejvyšší soud se dále zabýval tím, který soud je věcně a místně příslušný.
[21] Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
[22] Podle § 9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
[23] Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
[24] Podle § 104a odst. 6 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
[25] Zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud sám není v projednávané věci věcně příslušný a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.).
[26] Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[27] Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
[28] Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
[29] Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
[30] Podle § 87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
[31] Účastnice řízení v prorogační doložce neurčily žádný konkrétní místně příslušný soud. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností (právnickou osobou) se sídlem v Singapurské republice, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost konkrétního soudu na výběr danou či výlučnou.
[32] Nejvyšší soud proto ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu