Plný text
27 Nd 283/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně TMS Kořenského s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 150 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 160 00, proti žalovanému J. L. V., o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu pro žalobu o zaplacení 402.692,94 Kč s příslušenstvím, takto:
Žalobu, jíž se žalobkyně TMS Kořenského s. r. o. domáhá po žalovaném J. L. V. zaplacení 402.692,94 Kč s příslušenstvím, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 1. 6. 2026 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určil, který soud České republiky projedná a rozhodne její žalobu (obsaženou v témže podání) o zaplacení částky 402.692,94 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu.
2. V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti soudu žalobkyně uvedla, že s žalovaným v postavení nájemce uzavřela dne „23. 9. 2025“ (správně „1. 10. 2024“) jako pronajímatelka nájemní smlouvu k bytu č. 1011, nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží domu v ulici XY. Žalovaný se podle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení s placením nájemného za měsíce březen až září 2025, kdy byl nájem ze strany žalobkyně vypovězen. Dne 30. 9. 2025 žalovaný byt vyklidil a svůj dluh z nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu písemně uznal, dosud však dlužnou částku neuhradil.
3. Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [dále jen „nařízení Brusel I bis“]. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení občanského soudního řádu však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by žalovaný měl na území České republiky bydliště či majetek.
4. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti Nejvyššímu soudu předložen žalobkyní, aniž by ve věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (k tomu srov. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněného pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přitom postupoval podle nařízení Brusel I bis, neboť v projednávané věci jde o věc občanskou (spor o zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu) s mezinárodním prvkem, který je dán bydlištěm žalovaného mimo území České republiky; nařízení má být aplikováno před soudem České republiky, tj. před soudem členského státu Evropské unie. Při posuzování podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů pak Nejvyšší soud vyšel z obsahu žaloby a jejích příloh (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněného pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.
7. Podle judikatury Soudního dvora Evropské Unie a na ni navazující judikatury Nejvyššího soudu pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti H. R., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 30 Nd 5/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2026, sp. zn. 27 Nd 637/2025).
8. V projednávané věci se žalobkyně domáhá úhrady nezaplaceného nájemného a dalších plateb souvisejících s užíváním pronajatého bytu, jde tedy o řízení podřaditelné pod čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Jelikož předmětný byt se nachází na území České republiky, je také dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání žaloby v této věci.
9. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
10. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle § 85 odst. 1 věty první o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.
Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle § 88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
11. Žalovaný je fyzickou osobou s bydlištěm ve Spojených státech amerických. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržoval na území České republiky, nebo že by měl v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Nd 637/2025, jakož i judikaturu tam dále citovanou). Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaného.
12. Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, v jehož obvodu se nachází předmětný byt.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2026
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu