Plný text
27 Nd 327/2019-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Františkem Šaurem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalované D FINANCE a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o zaplacení 133.661 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 228/2019, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 228/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 13. 6. 2019 došlou Okresnímu soudu ve Zlíně dne 14. 6. 2019 domáhá na žalované zaplacení 133.661 Kč s příslušenstvím jako dlužné mzdy za dobu od května 2016 do dubna 2017 a náhrady mzdy za „nevybranou“ dovolenou za rok 2017. V žalobě navrhl, aby byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť „jak žalobce, tak všichni svědci mají bydliště na Jablonecku nebo Liberecku a věc se týkala pobočky žalované, která sídlila v Jablonci nad Nisou, lze tedy očekávat, že před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou bude věc projednána rychleji a hospodárněji“.
[2] Žalovaná se k návrhu na delegaci vhodnou vyjádřila podáním ze dne 11. 7. 2019 tak, že s navrhovanou delegací nesouhlasí, neboť má sídlo v okrese Zlín, kde je k dispozici i archivovaná dokumentace, a vzhledem ke „stáří“ uplatňovaného nároku lze předpokládat „dokladovou náročnost k prokázání skutečnosti“. Žalovaná dále uvedla, že její provozovna v Jablonci nad Nisou byla zrušena a v dané oblasti již nemá v současné době žádné aktivity.
[3] Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
[4] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[5] Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).
[6] V poměrech projednávané věci proto Nejvyšší soud s ohledem na uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k nesouhlasnému stanovisku žalované neshledal naplnění předpokladů pro přikázání věci Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Marek Doležal předseda senátu