Plný text
27 Nd 414/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti povinné Z. B., o pověření exekutora a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 1535/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 1535/2017 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 19. září 2017, podaným u soudního exekutora Mgr. M. T., Exekutorský úřad Plzeň-město, se oprávněná vůči povinné domáhá nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 2.751,03 Kč s příslušenstvím, přiznané jí rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 17. července 2017, č. j. ČTÚ-46 945/2016-636/IX. vyř. - NoM, jež nabylo právní moci dne 8. srpna 2017 a vykonatelnosti dne 24. srpna 2017. Dne 25. září 2017 požádal soudní exekutor Mgr. M. T. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyslovil usnesením ze dne 23. října 2017, č. j. 15 EXE 1535/2017-31, svou místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Soud zjistil, že povinná není občankou České republiky, není vedena v Centrální evidenci obyvatel a nemá ani neměla povolen žádný druh pobytu na území České republiky. Současné bydliště povinné se nepodařilo zjistit ani šetřením s pomocí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, Policie ČR, Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou a Městského úřadu Žďár nad Sázavou.
Podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne (srov. i usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Místní příslušnost soudu v exekučním řízení upravuje § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), podle něhož je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Protože kritéria § 45 odst. 2 exekučního řádu se v projednávané věci nemohou uplatnit, Nejvyšší soud v souladu se závěry formulovanými v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a při respektování zásady hospodárnosti řízení určil jako místně příslušný soud v dané věci Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u kterého bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Filip Cileček předseda senátu