Usnesení ze dne 10. 7. 2024
Plný text
28 Cdo 1388/2024-793
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. O., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem [adresa] o převod náhradních pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 167/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2024, č. j. 11 Co 136/2023-676, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 3. 2023, č. j. 11 C 167/2018-609 (ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 4. 2023, č. j. 11 C 167/2018-624), jímž byla ve výroku I žalované uložena povinnost uzavřít se žalobcem dohodu o převodu tam specifikovaných pozemků (jako pozemků náhradních dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů), a ve výroku II bylo rozhodnuto o tom, že o zbytku nároku žalobce a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva – naplnění podmínek pro uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby prostřednictvím žaloby k nahrazení projevu vůle žalované při vydání náhradních pozemků mimo veřejné nabídky dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka považuje závěry odvolacího soudu v tomto ohledu za nesprávné (namítá zejména, že pouhá délka restitučního řízení není bez dalšího známkou liknavosti povinné osoby, přičemž zpochybňuje i další dílčí konkluze, na jejichž podkladě odvolací soud dospěl k závěru o oprávněnosti uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby soudní cestou).
3. Spolu s dovoláním učinila dovolatelka i návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (o němž Nejvyšší soud rozhodl samostatně usnesením ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1388/2024).
4. Žalobce podal k dovolání nesouhlasné vyjádření.
5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první o. s. ř.).
8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
9. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
10. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020).
11. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015).
12. Rozhodnutí odvolacího soudu se výše rekapitulovaným závěrům rozhodovací praxe neprotiví a v něm uvedené závěry nejsou nepřiměřené (se zřetelem na zjištěné skutkové okolnosti), měl-li zde odvolací soud na zřeteli nejenom celkovou délku (dobu) restitučního řízení, ale vzal-li v úvahu i další okolnosti případu, jejichž zhodnocením dospěl k závěru, že postup žalované ve vztahu k oprávněné osobě lze v nyní posuzované věci kvalifikovat jako liknavý a svévolný [Soud prvního stupně, z jehož skutkových zjištění vycházel i odvolací soud, se podrobně zabýval aktivitou žalobce (jeho právní předchůdkyně) při uplatňování restitučního nároku (včetně frekventovaných žádostí o převod pozemků z veřejné nabídky) a důvody, pro které nárok dosud nedošel svého plného uspokojení, zdůrazňuje potíže, jež žalobci (jeho právní předchůdkyni) působil nedostatek součinnosti žalované (i v souvislosti s opatřováním nezbytných podkladů), připomínaje i prodlení provázející správné ocenění (přecenění) nároku či nerespektování statusu oprávněné osoby ve vztahu k některým odňatým pozemkům i po rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla řešena i otázka oprávněnosti nároku žalobcovy právní předchůdkyně.].
13. Konkluze učiněné odvolacím soudem se pak neodchylují ani od dovolatelkou citovaných rozhodnutí dovolacího soudu („rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2759/2019, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017“ a „rozsudek NS ČR 28 Cdo 5389/2014 nebo 28 Cdo 1787/2015“), jež se otázkou liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučních nároků zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů.
14. V dovolání rovněž obsažená kritika soudy učiněných skutkových zjištění pak překračuje způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. (k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soudy nižšího stupně učiněnými skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán, oprávněním k jejich přezkumu dle účinné procesní úpravy nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17).
15. Z uvedeného vyplývá, že zákonem normované předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) v posuzované věci nebyly naplněny (řešení dovoláním vytčené otázky hmotného práva obsažené v dovoláním napadeném rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky).
16. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu
Usnesení ze dne 22. 5. 2024
Plný text
28 Cdo 1388/2024-777
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. O., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem [adresa] o převodu náhradních pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 167/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2024, č. j. 11 Co 136/2023-676, o návrhu žalované na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, takto:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2024, č. j. 11 Co 136/2023-676, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále také jen „odvolací soud“) potvrdil (částečný) rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 3. 2023, č. j. 11 C 167/2018-609 (ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2023, č. j. 11 C 167/2018-624), jímž byla ve výroku I uložena žalované povinnost uzavřít s žalobcem dohodu o převodu tam označených pozemků a výrokem II bylo rozhodnuto, že o zbytku nároku žalobce a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovoláním, uplatňujíc konkrétní hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc nesprávné právní posouzení jí označených otázek (zejména stran liknavosti žalované a aktivity žalobce při uspokojování restitučního nároku).
3. Spolu s dovoláním žalovaná učinila i návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, uvádějíc, že žalobce aktuálně již podal návrh na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí a že případná dispozice s pozemky může mít za následek závažné ohrožení práv žalované coby dovolateky, jestliže v případě úspěchu v dovolacím řízení by nebylo možné obnovit původní vlastnické poměry.
4. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Nejvyšší soud, jako soud povolaný k rozhodnutí o dovolání (§ 10a o. s. ř.), shledal, že předpoklady, za nichž lze odložit právní moc napadeného rozhodnutí, jsou nyní splněny.
6. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), jakož i v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. V R 144/2018 Nejvyšší soud dále doplnil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) bezezbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti.
7. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání může být za splnění předpokladů podle § 237 o. s. ř. přípustné (když pro něj neplatí žádné z omezení přípustnosti podle § 238 o. s. ř.) a následně i důvodné (uzavře-li dovolací soud, že je naplněn vymezený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.).
8. Dovolací soud v poměrech projednávané věci dále přihlédl k tomu, že případná dispozice s označenými pozemky, jež byly napadeným rozhodnutím žalobci přiřknuty jako náhradní, by mohla mít za následek závažné ohrožení práv dovolatelky. Právní vztahy týkající se těchto nemovitostí by měly zůstat – nejenom s ohledem na princip materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí, ale i ustanovení § 243g odst. 2 o. s. ř. poskytující ochranu třetím osobám, jejichž právní vztahy nemohou být novým rozhodnutím dotčeny – do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.
9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2024, č. j. 11 Co 136/2023-676, se odkládá do právní moci rozhodnutí o v této věci podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.