Plný text
28 Cdo 2124/2026-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. S., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Martou Vyškovskou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. et Mgr. Pavlem Střelcem, advokátem se sídlem [adresa] o 98.485 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 C 21/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2026, č. j. 38 Co 167/2025-161, ve znění opravného usnesení ze dne 3. června 2026, č. j. 38 Co 167/2025-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.667,10 Kč k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Pavla Střelce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 8. 4. 2025, č. j. 12 C 21/2024-124, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 98.485 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do části příslušenství žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i státu (výroky III a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami byla konkludentně sjednána smlouva o dílo bez určení ceny díla, pročež se uplatní § 2586 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle předmětné smlouvy měl žalobce coby zhotovitel pro žalovaného aplikovat jednovrstvou sádrovou omítku v jeho rodinném domě a garáži. Z důvodů nekvalitního výsledku nechal žalovaný prostřednictvím třetí osoby na dotčené plochy nanést stěrkovou hmotu Devoskyt. Žalovaný pak žalobci zaplatil 88.643 Kč, další úhrady s poukazem na nekvalitně provedené dílo odmítl. Okresní soud zhodnotil, že žalobce dílo žalovanému nepředal. Pakliže si tento nechal na omítky aplikovat stěrkovou hmotu dalším zhotovitelem, znemožnil žalobci předání díla, respektive splnění jeho závazku, jenž v důsledku toho pro nemožnost plnění zanikl (§ 2006 odst. 1 o. z.). Aplikuje § 2613 o. z., konstatoval, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci cenu díla podle § 2586 odst. 2, věty druhé, o. z., tedy za srovnatelné dílo provedené ve standardní kvalitě. Tu znalecky stanovil na 198.858 Kč. Při zohlednění již uhrazené a žalované částky žádání žalobce vyhověl.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 4. 2026, č. j. 38 Co 167/2025-161, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2026, č. j. 38 Co 167/2025-169, k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba v částce 98.485 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky i státu (výroky II a III). Odvolací soud po částečném zopakování dokazování dospěl k odlišným dílčím skutkovým zjištěním. Seznal, že žalovaný odmítl podepsat předávací protokol z důvodu nedokončení a vad díla. Žalobce k tomu uvedl, že dílo opravit neumí, a připustil, aby byla náprava realizována třetí, žalovaným vybranou osobou. Krajský soud uzavřel, že tak strany sjednaly dohodu o způsobu opravy díla (skrze třetí subjekt), přičemž lze mít za to, že dílo bylo žalovaným převzato s vadami. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, jež nastíněný postup připouští, a dovodil, že žalovaný může cenu opravy započíst na cenu díla. Odvolací soud nesdílel názor okresního soudu, že by byla sjednána smlouva o dílo bez určení jeho ceny, již vydedukoval z předložené komunikace stran. Vycházeje ze zjištěné dohody, určil ji částkou 136.240 Kč. Po odečtení nákladů na opravu (56.697 Kč) shledal, že suma (79.543 Kč), na niž by měl zhotovitel v intencích shora řečeného nárok, mu byla již žalovaným zaplacena, pročež přistoupil ke změně napadeného rozhodnutí a žalobu zamítl.
3. Rozsudek odvolacího soudu včetně opravného usnesení napadl dovoláním žalobce (soudě dle jeho obsahu míří proti nákladovým výrokům pouze coby výrokům akcesorickým), maje je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Zprvu namítá odklon naříkaného rozsudku od judikatury dovolacího soudu (konkrétně od okresním soudem jmenovaných rozsudků sp. zn. 32 Cdo 3551/2009 a sp. zn. 33 Cdo 45/2015) v závěru o převzetí, respektive provedení díla, jejž odvolací soud vyvodil ze zjištění o dohodě o odstranění dílčí vady díla prostřednictvím třetí osoby. Má za to, že ze skutkových zjištění plyne ujednání o toliko partikulární opravě díla, z níž nelze dovodit závěr o převzetí díla žalovaným ani dohodu stran o způsobu vypořádání práva z vadného plnění. Namítá, že třetí osoba opravila dílo nad rámec řečené úmluvy účastníků. Eventuálně míní, že nastíněná otázka nebyla ještě v rozhodovací praxi řešena. Jako prozatím neposuzovanou formuluje též další problematiku – stanovení ceny díla. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu se skutkovými zjištěními nezohlednil ujednané zvyšování ceny díla v čase, čímž postupoval v rozporu s § 2586 odst. 2 o. z., byť navázání ceny díla na okamžik jeho realizace bylo stranám předem známo. Z vylíčených důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí včetně opravného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
4. K dovolání se vyjádřil žalovaný, jenž je navrhl odmítnout nebo zamítnout.
5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání ovšem za přípustné považovat nelze.
9. K první z dovolatelem formulovaných otázek sluší se předeslat následující. Obecně platí, že odstranění vad (nutno podotknout, že vadnost provedení díla dovolatel v průběhu řízení ani v dovolání samotném nezpochybňuje) přísluší zásadně zhotoviteli (k tomu viz za všechny například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3132/2023, dále též i v něm citovaná judikatura). V případě dohody stran, eventuálně též odmítne-li zhotovitel vadu odstranit (jak tomu dle skutkových zjištění odvolacího soudu bylo v nynější kauze, uvedl-li žalobce v komunikaci s žalovaným, že dílo opravit neumí), připouští judikatura Nejvyššího soudu, aby byly vady odstraněny objednatelem, respektive jím vybranou třetí osobou na náklady zhotovitele (k tomu srov. především odvolacím soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, a na něj navazující rozsudek téhož soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1834/2022, či jeho usnesení ze dne 22. 4. 2026, sp. zn. 23 Cdo 2943/2025).
10. Popsanému odpovídá posouzení aktuální pře odvolacím soudem. Dovolatel pak ve své argumentaci orientované na formální (ne)předání díla opomíjí skutečnosti zjištěné odvolacím soudem po zopakování dokazování a přijetí jiných skutkových premis oproti soudu prvého stupně – zejména sjednání dohody o opravě vad včetně jejich uznání zhotovitelem, stejně jako jeho postoj k řešení situace (viz především bod 6 rozhodnutí krajského soudu). Vychází tak nutně z odlišných předpokladů než napadené rozhodnutí. Skutkový stav ovšem nemůže být v dovolacím řízení přezkoumáván (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a z judikatury zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1658/2017, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.) a námitky vůči němu vznesené nemohou založit přípustnost dovolání (k tomu podrobněji např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 924/2023). Totéž se uplatní ve vztahu k argumentaci žalobce o rozsahu dohody, tvrdí-li, že si strany sjednaly toliko dílčí opravu konkrétního aspektu díla.
11. Pro shora uvedené nelze odkazy dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3551/2009, a ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 45/2015, považovat za přiléhavé. Ve věcech, jež byly předmětem jmenovaných rozhodnutí, totiž dohoda stran o opravě díla třetí osobou uzavřena nebyla. Řečené ostatně koresponduje vývoji nynějšího řízení, došlo-li ve fázi před odvolacím soudem ke korekci skutkových zjištění, a krajský soud posuzoval oproti soudu prvního stupně odlišný skutkový stav. Stěží je tak na něj možné aplikovat závěry judikatury, jež odpovídala v daném hledisku zcela rozdílným skutečnostem, než byly ty, na nichž své rozhodnutí vystavěl krajský soud (dohoda účastníků o opravě díla třetí osobou nebyla soudem prvního stupně vůbec reflektována).
12. Ke druhé dovolatelem artikulované otázce se patří zopakovat, ba rozvést již shora předestřené, že podle účinné procesní úpravy přísluší Nejvyššímu soudu zabývat se výhradně otázkami právními (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv skutkovými (srovnej za všechny shora citované unesení sp. zn. 28 Cdo 924/2023 a judikaturu v něm odkazovanou). Stejně tak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání vyplynula z polemiky se skutkovými závěry nalézacích soudů. Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. V intencích řečeného tedy nemohou námitky dovolatele soustředící se výlučně na otázku výše ceny díla ujednané mezi stranami založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Jedná se toliko o námitky skutkového charakteru, rozporuje-li jimi žalobce zjištění odvolacího soudu o tom, jakou částku si účastníci ujednali jako cenu díla (260 Kč za m2 – bod 11 rozhodnutí odvolacího soudu). Ke zmíněnému sluší se pak dodat, že dle judikatury Nejvyššího soudu, zjišťuje-li nalézací soud obsah smluvních ujednání, činí závěry skutkové, vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73/2000 Sb. rozh. obč., dále též usnesení téhož soudu ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 546/2025). S ohledem na uvedené je zjevné, že ani druhou označenou otázkou v tomto směru není přípustnost dovolání založena. Avizuje-li přitom žalobce, že otázka stanovení ceny díla nebyla doposud v praxi dovolacího soudu řešena, nelze to pokládat za korektní vymezení přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), postrádá-li označená problematika zobecnitelné a do jiných kauz přenositelné řešení (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3284/2024, potažmo obdobně též jeho rozsudek ze dne 5. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3075/2024).
13. Není-li dovolání z výše předestřených důvodů možné považovat za přípustné, bylo Nejvyšším soudem ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, v níž dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům žalovaného patří primárně odměna advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), jejíž výši dovolací soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „AT“. Dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) AT činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 5.060 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální sazbou 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a navýšením o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak má žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.667,10 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu