Plný text
28 Cdo 2274/2026-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. Č., zastoupeného JUDr. P. Š., Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 67/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2026, č. j. 21 Co 99/2026-208, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 359,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. Š., Ph.D., advokáta se sídlem [adresa] .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 1. 2026, č. j. 6 C 67/2024-184, nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla ve výroku I žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) dovoláním. Co do jeho přípustnosti ohlašuje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, posoudil vhodnost pozemku k převodu na oprávněnou osobu jako náhradního, konkrétně otázku funkčního sepětí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY s golfovým areálem.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
5. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (v něm uvedenými hledisky).
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
8. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
9. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
10. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby uvedené v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek funkčně související s jinými nemovitými věcmi či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Je tedy na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.; viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, či ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 28 Cdo 829/2024).
11. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby (staveb) pak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je pak vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
12. Odvolací soud se od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak neodchýlil, když uzavřel, že označený pozemek (parc. č. XY v katastrálním území XY) je vhodným náhradním zemědělským pozemkem. Vycházel přitom z individuálních skutkových zjištění (z nichž lze zmínit, že specifikovaný pozemek je zarostlý stromy, jeho využití provozovatelem golfového areálu k jakémukoliv účelu, např. jako technické zázemí či i jen ke skladování, z ničeho nevyplývá a pozemek není ani předmětem nájemní smlouvy mezi žalovanou a provozovatelem tohoto areálu) a v souladu s výše rekapitulovanou judikaturou dospěl k závěru, že předmětný pozemek není funkčně spjat s golfovým areálem (s jej tvořícími pozemky a stavbami). Konkluze odvolacího soudu vycházející z individuálních specifik projednávané věci nelze mít v daném případě za nepřiměřené skutkovým zjištěním.
13. Argumentace dovolatelky, jíž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že specifikovaný pozemek ke golfovému areálu nepřináleží (namítá-li zejména, že v průběhu řízení tvrdila a dokládala konkrétní skutkové okolnosti, z nichž funkční spojení pozemku s golfovým areálem vyplývá), nese se především v rovině zpochybnění skutkových zjištění. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu viz i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17, či ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, jež aprobuje závěr dovolacího soudu, že k revizi hodnotících úvah odvolacího soudu pohybujících se v rovině skutkových zjištění dovolací soud účinnou procesní úpravou povolán není). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá i vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
14. K argumentaci dovolatelky výsledky jiného prvostupňového řízení (ve věci dříve vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 34/2019) nelze než uvést, že v něm vydané konečné rozhodnutí (i jde-li o otázku vhodnosti předmětného pozemku) nepředstavuje prejudici (závazné řešení dané otázky) pro jiná řízení (srov. § 159a o. s. ř.) a vychází jen z tehdy zjištěného skutkového stavu, nehledě na to, že v daném rozsahu (jde-li o pozemek parc. č. XY v k. ú. XY) nebylo odkazované rozhodnutí později podrobeno odvolacímu ani dovolacímu přezkumu. Odvolací soud proto mohl otázku vhodnosti předmětného pozemku posoudit samostatně, podle zjištěného skutkového stavu v nynější věci v době jeho rozhodování (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a i tento svůj závěr náležitě odůvodnil.
15. K jiným důvodům napadaného rozhodnutí (jde-li o otázku vhodnosti a převoditelnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY i ve světle dalších hledisek) dovolatelka již žádnou argumentaci (námitky) nevznáší, a byť pak v dovolání uvádí, že jej podává proti (celému) výroku I rozsudku, argumentačně již nikterak nebrojí ani proti závěru o vhodnosti (převoditelnosti) žalobcem současně žádaného (a soudem mu přiřknutého) pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Proto se dovolací soud – jsa vázán dovoláním vymezeným důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.) – dalšími důvody nezabýval.
16. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nebyly v posuzované věci naplněny. [Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení].
17. Proto Nejvyšší soud přikročil k odmítnutí dovolání (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
18. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání vyloučena již ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (ohlašuje-li dovolatelka, že napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku I, jímž byl mj. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i v nákladovém výroku III).
19. Přikročil-li Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě k rozhodnutí o dovolání, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odložení právní moci napadeného rozsudku, jenž tak sdílí osud nepřípustného dovolání (k ústavní konformitě takového postupu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věta první, ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco k nákladům žalobce patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání) v částce 1 500 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 409,50 Kč.
21. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
22. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2026
Mgr. Petr Kraus předseda senátu