Plný text
28 Cdo 3047/2025-1243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) C Automobil Import s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem [adresa] 2) P. Z., 3) METEOR CAR, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem v [adresa] 4) ČSOB Leasing, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] o zaplacení částky 500 000 Kč a částky 234 060 Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 25/2021-957, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. V projednávané věci se žalobkyně podanou žalobou (ve znění oprav a doplnění) domáhala vůči žalovaným (po vyloučení části věci k samostatnému projednání) zaplacení částky 500 000 Kč a ve vztahu k žalovanému 4) zaplacení částky 234 060 Kč oproti vrácení vozidla.
2. V rámci řízení vznesla žalobkyně námitku podjatosti (§ 14 občanského soudního řádu) označené soudkyně Krajského soudu v Ostravě, o níž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. Nco 3/2019-826, tak, že dotčená soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena není. Toto usnesení napadla žalobkyně dovoláním, v jehož rámci podala rovněž návrh na osvobození od placení soudního poplatku a na ustanovení zástupce z řád advokátů pro dovolací řízení.
3. O podaném návrhu rozhodl Krajský soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. 7. 2019, č. j. 16 Cm 44/2006-842, tak, že se žalobkyni pro dovolací řízení (o jí podaném dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. Nco 3/2019-826), nepřiznává osvobození od soudních poplatků a zástupce z řad advokátů se jí neustanovuje.
4. Usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 25/2021-957, Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala (nezastoupená) žalobkyně dovolání. Současně (znovu) požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „o. s. ř.“.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
10. Dovolání žalobkyně není podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo (negativně) rozhodnuto o její žádosti o osvobození od placení soudního poplatku za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. Nco 3/2019-826, a o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení.
11. Jestliže dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobkyně (srov. § 241b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
13. Pro úplnost lze dodat, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod číslem 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022). S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
14. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 1. 2026 Mgr. Petr Kraus
předseda senátu