Plný text
28 Cdo 3797/2019-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně JUDr. L. M., IČO [IČO], se sídlem [adresa] insolvenční správkyně dlužníka S W STEEL s. r. o., IČO [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. M. M., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované J. W., nar. XY, bytem [adresa] zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení 176 882 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 37/2016, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2018, č. j. 12 Co 253/2017-92, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním napadeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 3. 2017, č. j. 13 C 37/2016-80 (jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 176 882 Kč s příslušenstvím), a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (k tomu srov. § 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).
Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení v situaci, kdy rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 2. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu