Plný text
28 Nd 136/2026-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: P. S., zastoupený Mgr. Janem Plintou, advokátem se sídlem [adresa] a, proti žalované: M&M finance company s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 1/2026, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 1/2026 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 12. 2025 se žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V odporu ze dne 22. 12. 2025 žalovaná navrhla, aby věc z důvodu vhodnosti byla přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Okresního soudu v Ostravě má sídlo žalobce, právní zástupci obou účastníků, jakož i obchodní zástupci žalované z pobočky v Ostravě, kteří budou označeni jako svědci.
2. Žalobce se k návrhu žalované na delegaci věci nevyjádřil.
3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. § 12 odst. 3, větu první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
4. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Zásadně pak okolnost toho druhu, že účastník řízení nemá sídlo (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Výslech svědků, kteří nemají bydliště v obvodu místně příslušného soudu, lze pak realizovat též prostřednictvím soudu dožádaného (§ 39 o. s. ř.).
7. Z uvedeného je zřejmé, že okolnosti akcentované žalovanou (sídlo účastníka řízení, zástupců či bydliště svědků) důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. zjevně nejsou.
8. Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2026
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu