Plný text
28 Nd 370/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce JUDr. T. P., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní 22, insolvenčního správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, IČ: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Ing. B. S., B., zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem [adresa] o vyklizení garážového stání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 120/2009, v řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 64 Co 300/2011-268, o námitce podjatosti vznesené žalovaným, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky Doc. JUDr. V. K., CSc., JUDr. M. F., JUDr. P. B. a JUDr. J. D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 26 Cdo 3931/2013.
Odůvodnění:
Žalovaný v dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č.j. 64 Co 300/2011-268, vznesl námitku podjatosti výše označených soudců pověřených rozvrhem práce k projednání podaného dovolání a rozhodnutí o něm. Z okolnosti, že dovolací důvody vycházejí z kritiky rozhodovací praxe „senátu 26 Cdo“ Nejvyššího soudu, žalovaný dovozuje, že členové tohoto senátu jsou osobně zainteresováni na výsledku sporu, neboť budou usilovat o uhájení právních závěrů prezentovaných ve svých předcházejících rozhodnutích. Namítal rovněž, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, „profesní podjatost“ označených soudců odůvodněnou tím, že opakovaně rozhodují o sporech skutkově obdobných projednávané věci. O skutkovém stavu věci tak měli získat poznatky mimoprocesním způsobem a současně (prostřednictvím svých předcházejících rozhodnutí) již měli zcela jednoznačně vyjádřit svůj názor na meritum věci. V uvedených okolnostech žalovaný spatřuje důvodné pochybnosti o nepodjatosti označených soudců.
Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.
Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ustanovení § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
Jak vyplývá z písemného vyjádření dotčených soudců Nejvyššího soudu Doc. JUDr. V. K., CSc., JUDr. M. F., JUDr. P. B. a JUDr. J. D. ze dne 28. 11. 2013, tito k projednávané věci, účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Dovozuje-li žalovaný podjatost soudců ze způsobu jejich rozhodování v jiných typově, eventuálně též skutkově, obdobných věcech, potom přehlíží, že podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tato výslovná zákonná úprava nemůže být dotčena ani ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008 (jež svým významem nepřekračuje skutkové okolnosti případu), na které žalovaný poukazuje. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 29 ICdo 25/2012 (ústavní stížnost směřující proti uvedenému rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. II. ÚS 4478/2012), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 21 Nd 9/2012, ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 20 Nd 11/2012 a sp. zn. 20 Nd 14/2012, jakož i usnesení ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 294/2009.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Nejvyššího soudu České republiky Doc. JUDr. V. K., CSc., JUDr. M. F., JUDr. P. B. a JUDr. J. D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3931/2013.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2013
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D. předseda senátu